Dva zvony z let 1499 a 1506 dnes patří k nejstarším stopám, které v hranickém kostele Stětí svatého Jana Křtitele připomínají jeho předchůdce. Když na Masarykově náměstí vznikl nový chrám, nebyl začátkem příběhu místní farnosti, ale jeho pokračováním. Ze staršího kostela na dnešním Školním náměstí se sem přestěhovaly nejen zvony, ale také obraz Piety z roku 1658.
Nový chrám místo dosluhujícího
Ke stavbě přiměl Hranické špatný technický stav původního farního kostela. Nový nechali vybudovat tehdejší majitelé panství, Dietrichsteinové, jejichž znak je dodnes na průčelí. Kostel se tak stal výraznou dominantou Masarykova náměstí i novým středobodem zdejšího sakrálního života.
Stavělo se devět let, vždy od dubna do října. Hrubá stavba byla dokončena v říjnu 1763 a chrám vysvětili následujícího roku, 24. června. Pohled na průčelí připomíná, že šlo o reprezentativní stavbu, uvnitř však návštěvníka zaujme i její vrstevnatý příběh: jednotlivé obrazy, vitráže a zvony pocházejí z různých dob.
Obrazy z několika staletí
Nad hlavním oltářem visí obraz Stětí svatého Jana Křtitele. Roku 1762 jej namaloval brněnský malíř rakouského původu Josef Stern. Název kostela tak návštěvníkům připomíná nejen zasvěcení chrámu, ale i ústřední výjev jeho výzdoby.
Nejstarším obrazem uváděným v kostele je Pieta Jana Geřpického z roku 1658. Do nového chrámu byla přenesena ze staršího farního kostela, a je tak přímou uměleckou spojnicí mezi oběma stavbami. Na bočním oltáři a v jeho nástavci jsou obrazy Příbuzenství Kristova a svatého Jiří, jejichž autorem je olomoucký malíř Josef F. Pilz.
Výzdoba se proměňovala i později. Vitrážová okna s postavami Anežky České a Jana Sarkandera pocházejí z roku 1887. Návštěva tak nabízí pohled na díla vznikající v různých obdobích, nikoli na soubor vytvořený najednou podle jediného záměru.
Zvony, které překonaly stěhování
Dva hlavní zvony z let 1499 a 1506 byly do nového kostela přeneseny ze starého chrámu. Jejich datace ukazuje, že jsou starší než stavba na náměstí o více než dvě století. Další zvon, umíráček z roku 1703, je umístěn v lucerně hlavní věže. V sanktusové věžičce se nachází zvonek z roku 1829.
Právě zvony dobře vystihují, jak se v Hranicích proměňovalo centrum farnosti: nová stavba převzala část vybavení a paměti svého předchůdce. Zmínka o věžních zvonech ale sama o sobě neznamená, že je možné běžně navštívit věž. Stejně tak nelze bez předchozího ověření počítat s přístupem do krypty.
Krypta a ostatky svatého Teodora
Pod chrámovou lodí se nachází krypta, spojená s někdejší praxí pohřbívání významných zemřelých přímo v kostele. První pohřeb se zde konal už v roce 1763, ještě před vysvěcením chrámu; poslední následoval roku 1782. Krypta byla naposledy otevřena ve 40. letech 20. století.
Do Hranic byly roku 1763 přivezeny také ostatky svatého Teodora a o tři roky později přeneseny do nového kostela. Jejich prosklená rakev byla v roce 1994 odcizena. I tento příběh připomíná, že kostel není jen architektonickou dominantou, ale místem, do něhož se promítaly náboženské zvyklosti i dějiny města.
Kostel stojí na Masarykově náměstí v Hranicích a je farním chrámem. Jde o fungující sakrální prostor, proto je vhodné před návštěvou interiéru ověřit aktuální možnosti vstupu u hranické farnosti. Historie stavby, umělecká výzdoba i zvony však dávají dobrý důvod zastavit se u něj při procházce městem.