Pod kostelem svatého Jana Křtitele na Jánském kopečku leží pozůstatky starší románské stavby. Archeologové je odkryli až při výkopu v roce 1984, ale ani ten neodhalil celý půdorys. Kostel tak není jen připomínkou staré Jihlavy: je také místem, kde se její počátky dají číst v několika stavebních vrstvách.
Osada u brodu, dříve než nové město
Kostel stojí na levém břehu řeky Jihlavy, v prostoru někdejší Staré Jihlavy. Osada se rozkládala u brodu a poblíž frekventované Haberské obchodní stezky. Poloha nabízela spojení přes řeku i pohyb lidí a zboží, a právě do tohoto prostředí patří nejstarší stavební fáze kostela.
Archeologické poznatky datují románskou stavbu do konce 12. nebo počátku 13. století. To je třeba odlišovat od písemných dokladů: první písemná zmínka o kostele se váže k roku 1243. Archeologicky předpokládané stáří tedy ukazuje na starší počátky, než jaké zachycují dochované písemné zprávy.
Co odkryl výzkum pod kostelem
Při výkopu v roce 1984 se podařilo zachytit základové zdivo větší části apsidy, jižního pilíře vítězného oblouku a nároží kněžiště starší stavby. Nález potvrzuje, že pod dnešním kostelem stál románský předchůdce. Výzkum však měl malý rozsah a jeho dokumentace nebyla dostatečná k přesné rekonstrukci půdorysu. O podobě celé stavby proto lze mluvit jen s opatrností.
Právě tato mezera dává místu zvláštní přitažlivost. Základy dovolují zahlédnout část staršího kostela, ne však sestavit úplný obraz jeho vzhledu. Jánský kopeček tak připomíná, že archeologie často přináší důležité stopy, ale ne všechny otázky umí uzavřít.
Od středověkého kostela k pozdějším úpravám
Dnešní stavba se utvářela postupně. Loď pozdějšího kostela vznikla pravděpodobně až ve třetině 13. století, zatímco presbyterium, tedy prostor určený pro kněze, se datuje přibližně kolem roku 1500. Následovaly další přestavby včetně barokních úprav. Nejde proto o stavbu z jediného období, ale o vrstvený celek, v němž se starší části pojí s pozdějšími zásahy.
Konkrétní podobu barokních změn nelze bez dalších podkladů bezpečně rozepisovat do jednotlivých detailů. Podstatné je, že kostel nebyl po středověku neměnným pozůstatkem minulosti. I pozdější úpravy jsou součástí jeho vývoje a dnešní podoba zachycuje dlouhé proměny místa.
Když se centrum přesunulo
Kostel byl farním chrámem Staré Jihlavy do roku 1257. Tehdy byl vysvěcen kostel svatého Jakuba Většího v novém městě a fara se přenesla tam. Tato změna ukazuje, jak se proměňovalo těžiště osídlení: starší centrum u brodu postupně vystřídalo nové královské město na protějším břehu. Kostel svatého Jana Křtitele zůstal svědkem starší etapy, která by jinak v dnešní podobě Jihlavy mohla snadno ustoupit do pozadí.
Jeho význam ale není jen archeologický. Kostel je tradičním místem jihlavských havířských průvodů, které připomínají hornickou minulost města. Farnost zmiňuje také historickou venkovní kazatelnu, obraz spícího horníka, který se do kostela vrátil, a nově pořízenou kopii ukradené sochy svatého Jana Křtitele. Staré vrstvy tak nejsou uzavřené pouze v základech, ale zůstávají součástí živé místní tradice.
Kostel na Jánském kopečku je kulturní památkou a lokalita je vedena jako území s archeologickými nálezy. Návštěva při nedělní mši bývá podle městského turistického zdroje možná, aktuální režim je však vhodné ověřit u farnosti. I krátké zastavení tu nabídne pohled na Jihlavu z jiné perspektivy: jako na město, jehož příběh začínal také u řeky, brodu a kostela, který si uchoval stopy několika staletí.