Podívat se vzhůru do lodi kostela sv. Šimona a Judy ve Strážku znamená vstoupit do pečlivě uspořádaného světa geometrie. Klenbu pokrývá síť štukových rámů a kazet, v nichž se střídají hvězdy, srdce, kruhové medailony i další ornamenty. Právě tato výzdoba dělá z kostela pozoruhodnou zastávku pro každého, koho zajímá, jak se na Vysočině propojovaly různé stavební a umělecké vlivy.
Stavba na místě starší svatyně
Kostel nechal roku 1616 postavit Vilém Munk z Ivančic, a to na místě svatyně, která ve Strážku stála už ve 13. století. Nová stavba původně sloužila evangelické obci a byla zasvěcena Nejsvětější Trojici. Původní zasvěcení připomínal latinský nápis nad jižním portálem. Dnes je kostel zasvěcen sv. Šimonovi a Judovi; přesné datum změny zasvěcení není vhodné bez dalšího ověření uvádět.
Na stavbě je zajímavé, že její renesanční podoba nepřerušila starší architektonické tradice. Odborný výklad ji řadí mezi pozdní doklady takzvané pogotické architektury: některé stavební formy navazují na gotiku, zatímco interiéru dominuje promyšlený renesanční ornament. Kostel tak není jen ukázkou jednoho slohu, ale svědectvím o době, kdy se starší a novější přístupy mohly přirozeně potkávat.
Geometrie, která vede pohled vzhůru
Jde o jednolodní stavbu s polygonálně zakončeným presbytářem a hranolovou věží. Loď překrývá stlačená valená klenba s trojbokými výsečemi. Štuková síť na ní vytváří rytmus polí a propojených rámů: od výrazných linií přechází pohled k menším tvarům a kruhovým medailonům. Hvězdy a srdce jsou součástí tohoto celku, nikoli osamocenými motivy. Výzdoba tak působí zároveň jako dekorace i jako způsob, jak členit prostor nad hlavami návštěvníků.
Podobně pojatá štuková výzdoba se podle odborného srovnání objevuje také v kostelech ve Velkých Losinách a Branné. Strážek tím získává širší souvislost: jeho klenba není jen místní kuriozitou, ale součástí uměleckého prostředí, které lze sledovat i v dalších českých regionech.
Co je původní a co přibylo později
Dnešní vzhled interiéru je výsledkem více než jednoho období. Štuky jsou nyní opatřeny bílým nátěrem a vystupují proti žlutě omítnutému pozadí. V některých polích jsou také malby světců, které odborný popis označuje za novodobé. Bez průzkumu přitom nelze bezpečně určit, jak vypadalo původní barevné řešení.
Proto je přesnější mluvit především o štukové výzdobě než celou výmalbu označovat za původní renesanční fresky. Rozlišení není jen odborným detailem: návštěvníkovi připomíná, že památka se proměňuje a že dnešní podobu tvoří jak její starší vrstvy, tak pozdější úpravy.
Stopa stavitele na jižní fasádě
Na jižní straně kostela se nachází štukový znak s nástroji a fragmenty letopočtu 1616. Je to další drobná stopa, která propojuje výzdobu s dobou výstavby. Znak bývá spojován s Jakobem Gottzettelem, totožnost autora či řemeslníka je však pouze hypotézou. Jisté autorství proto nelze z této souvislosti vyvozovat.
Kostel je památkově chráněný a stojí na mírné vyvýšenině uprostřed Strážku. Součástí chráněného areálu jsou také zvonice, ohradní zeď s bránou a příslušné pozemky; vstup do areálu vede od severu pilířovou bránou. Kdo chce vidět štukovou klenbu zblízka, měl by si před cestou ověřit možnost prohlídky interiéru u místní farnosti nebo městyse, protože běžnou otevírací dobu se nepodařilo potvrdit. Jako orientační adresu lze použít Strážek 130.