Největším lákadlem Muzea techniky a řemesel v Kolovči není jediný vzácný exponát, ale celek. Návštěvník tu prochází obrazem života na českém venkově, kde vedle sebe existovaly řemeslné dílny, malé obchody, hostinec, ordinace i domácnosti. Muzeum rodiny Volfových tak nabízí mnohem víc než přehlídku starých nástrojů: ukazuje, jak fungoval každodenní svět před nástupem moderní techniky.
Desítky dílen pod jednou střechou
Soukromé muzeum vzniká od roku 1995 a podle aktuálních údajů představuje více než 7 000 exponátů. Expozice o rozloze přibližně 1 000 metrů čtverečních zahrnuje 67 kompletních řemeslných dílen a živností, k nimž přidává dalších 12 technických celků. Rozsah sbírek řadí muzeum podle jeho provozovatelů k největším institucím svého druhu v České republice.
Mezi nejzajímavější části patří řeznická, pekařská, cukrářská, bednářská, sedlářská, kloboučnická, kartáčnická, kamenická nebo hodinářská dílna. Nechybí ani holičství a kadeřnictví, tkalcovna, koloniální obchod či řeznický krám. Zvláštní atmosféru má také hostinec a ordinace dentisty s laboratoří, které připomínají profese a služby, bez nichž se venkovská obec v minulosti neobešla.
Od kuchyně po hasičskou techniku
Muzeum není zaměřené pouze na ruční práci. Samostatné expozice přibližují historické hodiny a hrací stroje, kočárky a hračky, elektropřístroje, kuchyňské vybavení i psací a počítací stroje. Zájemci mohou nahlédnout také do způsobů zpracování mléka, k technice využívané při chovu zvířat nebo k pastím na zvířata.
Technický záběr doplňují spalovací motory, ukázky využívání energie a hasičská technika. Právě pestrost dává prohlídce přirozený rytmus: po detailně vybavené dílně následuje připomínka domácnosti, obchodu nebo provozu, který poháněl stroje. Celá expozice je přístupná v rámci jediné prohlídky, takže návštěvník nemusí vybírat mezi několika okruhy.
Keramika, která v Kolovči stále žije
Nejvýraznějším místním příběhem je bezpochyby hrnčířství. Hrnčířská tradice rodiny Volfových sahá do roku 1785 a podle dostupných podkladů se předává z otce na syna už sedm generací bez přerušení. Součástí muzea je stále fungující dílna, v níž vzniká tradiční kolovečská keramika. Podle možností návštěvy lze vidět také ukázky práce na hrnčířském kruhu.
Kolovečská keramika je typická červenohnědým střepem a tradiční výzdobou. Od začátku 20. století se v obci rozvíjela také výroba tmavě modré keramiky, jejíž tradici rodina Volfových obnovila v roce 1990. Samostatná expozice věnovaná historii místní keramické výroby vznikla v muzeu v roce 2015.
Nejde přitom jen o připomínku minulosti. Kolovečská keramika rodiny Volfů je v Plzeňském kraji vedena jako prvek nemateriálního kulturního dědictví. Rudolf Volf získal v roce 2001 titul Nositel tradice lidových řemesel a Rudolf a Martin Volfovi byli v roce 2017 oceněni jako Mistři tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje. Návštěvu lze spojit také s prodejnou a dílnou keramiky ve stejné budově.
Prakticky před návštěvou
Muzeum sídlí v domě čp. 1 na adrese Domažlická 1 v Kolovči. Otevírací doba se mění podle sezony: v hlavní části roku bývá otevřeno denně, v létě platí delší režim a od listopadu do února je návštěva možná po předchozí domluvě. Poslední prohlídka začíná půl hodiny před zavírací dobou, proto je vhodné aktuální údaje před cestou ověřit.
Vstupné je nastavené i pro rodiny a muzeum se díky množství názorně vybavených expozic hodí pro návštěvníky, kteří chtějí poznat řemesla nejen z popisků, ale prostřednictvím skutečných nástrojů, strojů a celých provozů. Koloveč tak nabízí výlet, při němž se historie českého venkova propojuje s živou prací dnešních hrnčířů.