Na návrší Na Hůrce, stranou od dnešní zástavby Srbic, stojí kostel, v němž lze na několika krocích sledovat proměnu středověkého stavitelství. Jižní vstup zdobí pozdně románské kamenické prvky, zatímco prostor kněžiště, tedy chóru, má raně gotickou podobu. Právě toto spojení dělá z nenápadné venkovské stavby pozoruhodný cíl pro každého, koho zajímá, jak se v českých regionech prolínaly různé architektonické styly.
Portál, který vypráví o starší stavební tradici
Původní vstup do lodi se nachází v její jižní stěně. Půlkruhový portál má profilované ostění a obloučkový vlys; u jeho paty jsou reliéfní palmety. Tyto detaily odkazují k románskému kamenictví, ale samy o sobě neznamenají, že kostel vznikl už ve 12. století. Jsou součástí stavby, jejíž další části ukazují, že přechod k gotice nebyl náhlý ani všude stejný.
V chóru se návštěvník setká s jiným výrazem. Mírně hrotitý triumfální oblouk odděluje kněžiště od lodi a čtvercový presbytář zakrývá křížová žebrová klenba. Loď je naopak plochostropá. K raně gotickému řešení patří také portál vedoucí do sakristie. V jediné stavbě se tak vedle sebe ocitají různé způsoby práce s prostorem i kamenem.
Proč není rok 1199 jistým datem
S kostelem se spojuje letopočet 1199, který je zčásti čitelný na klenbě chóru. Původ nápisu však není objasněný, a proto jej nelze považovat za spolehlivý doklad, že dnešní kostel vznikl právě tehdy. Odborný stavební rozbor datuje dochovanou stavbu přibližně do roku 1269 nebo krátce poté. Opírá se mimo jiné o dendrochronologické datování dřevěných prvků překladu portálu na půdě.
První písemná zmínka o kostele v souvislosti se Srbicemi pochází z roku 1273. Možnost, že na místě před dnešní stavbou stála starší svatyně, nelze vyloučit, není však prokázaná. Rozdíl mezi místním podáním a stavebním datováním je dobrým důvodem, proč se na kostel dívat nejen jako na starobylou památku, ale také jako na stavbu, jejíž minulost se postupně skládá z různých druhů důkazů.
Renesanční stopy a pozdější proměny
Kostel se během staletí měnil. Úpravy proběhly kolem roku 1500, následovalo barokní období a výraznější zásahy ve druhé polovině 19. století. Památkové popisy mezi hodnotnými prvky zdůrazňují původní portály a klenbu presbytáře. V interiéru se uvádějí také zbytky nástěnných maleb ze 16. století a kamenná renesanční kazatelna. Hlavní oltář je raně barokní, z druhé poloviny 17. století, později upravený.
Dnešní věž nad sakristií je výsledkem dodatečných stavebních úprav. Také západní část lodi připomíná mladší etapu: podoba novogotické tribuny vznikla podle návrhu A. Cechnera v roce 1892. Kostel tedy není neměnným středověkým celkem, ale vrství se v něm několik staletí úprav, které zachovaly jeho starší jádro a zároveň přizpůsobovaly stavbu dobovým potřebám.
Kostel na návrší nad vesnicí
Sv. Vít stojí na vyvýšeném místě obklopeném hřbitovem. Návrší Na Hůrce je zajímavé i mimo samotnou architekturu: na severní a západní straně jsou patrné zbytky valů a v okolí se našly pravěké i středověké keramické nálezy. Zatím ale není dostatečně prozkoumáno, jakou podobu a funkci případné hradiště mělo. Jde tedy o další vrstvu příběhu místa, nikoli o bezpečně zrekonstruovanou minulost.
Kostel je kulturní památkou chráněnou od roku 1958. Leží mimo souvislou zástavbu obce, v klidné poloze nad Srbicemi v okrese Domažlice. Dostupné informace nepotvrzují pravidelnou otevírací dobu ani běžný přístup do interiéru, proto je před plánovanou prohlídkou vhodné ověřit možnosti u obce nebo správce kostela.