Varhany, které jsou v Kolovči připisovány tachovskému varhanáři Františku Adamovi Gartnerovi, mají podle uváděných údajů pocházet z roku 1777. Připomínají tak dobu, kdy už zdejší kostel po velkém požáru získal barokní podobu. Přesné datum ani autorství varhan se však nepodařilo nezávisle potvrdit, a jejich příběh proto zůstává spíše zajímavou stopou než bezpečně doloženým faktem.
Kostel Zvěstování Panny Marie stojí v historickém jádru Kolovče a dodnes slouží jako farní. Jeho podoba odráží několik stavebních období: gotický původ, barokní přestavbu po požáru i úpravy z 19. století. Právě tato proměnlivost dává návštěvě místa zvláštní rozměr – nejde o památku zachovanou v jediné časové vrstvě, ale o stavbu utvářenou potřebami obce po staletí.
Od gotického kostela k barokní obnově
Podle historie městyse vznikl kostel po roce 1390 v gotickém slohu, na místě, kde dříve stála tvrz. Jeho dnešní vzhled ale významně ovlivnil požár v roce 1729. Obnova byla dokončena roku 1732 a současně vznikla nová fara. Ze zbytků původní věže tehdy upravili sakristii a oratoř.
Barokní charakter stavby je tedy výsledkem obnovy po ničivém požáru, nikoli jejího původního založení. Kostel se navíc později dál měnil. V roce 1868 byla loď prodloužena o pět metrů, protože dosavadní prostor už nestačil farníkům. Věž, která dnes měří 35 metrů a tvoří výraznou dominantu středu městyse, byla dokončena později. Přesný rok jejího dokončení není vhodné bez dalšího ověření uvádět.
Varhany a zvony různých generací
Hudební dědictví kostela tvoří vedle varhan také zvony. Dostupné údaje uvádějí trojici, v níž má být zvon Ave Maria z roku 1904 a zvony svatého Jana Nepomuckého a svatého Josefa z roku 1984. Tato pojmenování a data se však nepodařilo potvrdit z dalších použitých zdrojů. Lze je proto chápat jako tradované či uváděné informace, nikoli jako nezávisle ověřený soupis.
I s touto výhradou je časový rozdíl mezi jednotlivými zvony zajímavý: připomíná, že vybavení kostela se může měnit spolu s dějinami místní obce. Starší varhany jsou zase spojovány s obdobím po barokní přestavbě. O jejich současném stavu ani o tom, zda je možné je při návštěvě slyšet, podklady bližší informace neposkytují.
Detaily v interiéru i před kostelem
Městys upozorňuje v interiéru na plastiku křížové cesty na stěnách lodi. Zařízení kostela jako celek označuje za novodobé, takže návštěvník zde může vnímat kontrast mezi staršími stavebními dějinami a později doplňovaným vybavením. Před kostelem stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1776, která rozšiřuje soubor památek v jeho bezprostředním okolí.
Kostel je aktivním farním místem, nikoli památkou s doloženým pravidelným volným návštěvním režimem. Chcete-li nahlédnout dovnitř, je rozumné si možnost návštěvy předem ověřit u farnosti. I samotná procházka kolem stavby ale nabídne čitelný přehled o tom, jak se Kolovečský kostel proměňoval od středověkých počátků přes barokní obnovu až po rozšíření v 19. století.