Kostel Nejsvětější Trojice v Novém Městě nad Metují nevyniká jen svou polohou v historickém centru. Jeho mohutná věž je obloukem propojena s městskou hradbou, takže stavba působí jako součást někdejšího opevnění. Zároveň v sobě uchovává příběh několika staletí: od pozdně gotických počátků přes požár a renesanční přestavbu až po barokní oltář a varhany.
Od městského domu ke kostelu
Na místě kostela stával kamenný dům s dřevěnou obytnou částí. Městská rada rozhodla o stavbě chrámu roku 1513 a původní práce byly dokončeny o šest let později. Od roku 1523 kostel plně sloužil bohoslužbám. Jeho ranou podobu však brzy poznamenal požár: v roce 1526 shořely dřevěné části, především krov, zatímco kamenné zdi zůstaly stát. Už následující rok byl kostel znovu využíván a v roce 1528 se prodloužil a získal kruchtu.
Dnešní stavební podoba vychází z úprav, které kolem roku 1540 podnítil Jan z Pernštejna. Právě proto je přesnější vnímat kostel jako stavbu, která se v průběhu let vyvíjela, nikoli jako dílo vzniklé v jediném roce. Křížová klenba a gotická okna připomínají starší stavební vrstvy, zatímco proměny v první polovině 16. století daly chrámu podobu, s níž je spojován dnes.
Věž patří k hradbě i k panoramatu
Stavba věže začala roku 1530 a její dokončení spadá do období úprav završených kolem roku 1541. Má téměř čtvercový půdorys, ochoz a helmici. Výrazné propojení s městskou hradbou není jen působivým detailem: věž byla součástí obranného obrazu města a dříve v ní bydlel hlásný.
Díky své poloze se kostel uplatňuje v panoramatu Nového Města nad Metují a tvoří protějšek místnímu zámku. Při procházce historickým centrem stojí za to vnímat obě stavby společně. Kostel není pouze cílem návštěvy interiéru, ale také důležitou součástí městského prostoru, v němž se prolínala duchovní, obytná i obranná funkce.
Vybavení s vlastními příběhy
V kostele se dochovalo vybavení z různých období. Varhany jsou datovány rokem 1656 a farní popis je připisuje Jiřímu Weindtovi z Křešova. Původně jednotné varhanní skříně byly roku 1851 rozděleny na dvě části. Hlavní barokní oltář pochází z roku 1677; obraz Nejsvětější Trojice, namalovaný roku 1691 ve Štýrském Hradci, daroval kostelu Jakub hrabě z Leslie.
Zajímavou stopu zanechal také Jan z Pernštejna. Roku 1543 věnoval kostelu cínovou křtitelnici se znakem zubra. V druhé polovině 19. století byla prodána a podle farnosti se nyní nachází v depozitáři Národního muzea. Připomíná tak, že historie vybavení se neodehrává jen uvnitř kostela: některé předměty se časem přesunuly jinam, přestože jsou s místem stále spojeny.
Obraz města a péče o památku
Na kruchtě visí mariánský obraz z roku 1726, který nabízí neobvyklý pohled do minulosti města. V jeho spodní části je zachyceno Nové Město nad Metují a na domech jsou patrné štíty s takzvanými vlaštovčími ocásky. Obraz tak vedle náboženského námětu uchovává i podobu někdejší zástavby. Původní renesanční štít na západní straně kostela se naproti tomu nedochoval — byl snesen roku 1875.
Současnou křížovou cestu namaloval Josef Šichan z Černčic v roce 1905. V jednom z kostelních výklenků je také pískovcová socha svatého Jakuba, která původně stála na zbořeném kostele svatého Salvatora. Kostel prošel větší opravou roku 1922 a v letech 2018 až 2021 byla obnovena krovová konstrukce a vyměněna střešní krytina.
Kostel najdete na adrese Husovo náměstí 1227. Městský turistický web uvádí, že bývá během dne volně přístupný; možnost prohlídky interiéru mimo bohoslužby je však vhodné před návštěvou ověřit u farnosti. V chrámu se konají také bohoslužby a koncerty.