Současný kostel sv. Antonína Poustevníka nestojí na místě své předchůdkyně. Její příběh se začal měnit s přeměnou Hradce Králové v pevnost: stavba opevnění zasáhla Slezské předměstí a část obyvatel se přesunula do Nového Hradce. Právě tam vznikl kostel, který dnes tvoří výraznou dominantu Svatováclavského náměstí. Jeho historie tak spojuje dvě části města i dvě svatyně stejného zasvěcení.
Od starší svatyně k nové stavbě
Původní kostel sv. Antonína Poustevníka stával na Slezském předměstí. Jeho osud ovlivnilo budování hradecké pevnosti, při němž starší zástavba ustupovala vojenským potřebám. Nový Hradec se stal domovem lidí, kteří se museli z původního místa odstěhovat, a s nimi se sem přesunula také potřeba vlastního kostela.
Nová stavba začala vznikat roku 1769. Nejčastěji se její výstavba uvádí v rozmezí let 1769 až 1772, některé záznamy však kladou dokončení až do roku 1774. Bez ohledu na přesný závěrečný letopočet je podstatné, že kostel vznikl jako pozdně barokní svatyně pro novou městskou část. Je připisován hradeckému městskému staviteli Františku Kermerovi; na stavbě se podle místních údajů podílel také tesař J. Kroupa.
Dominanta náměstí
Kostel je jednolodní, má obdélný půdorys a věž nad hlavním průčelím. Na opačné straně loď navazuje na presbytář uzavřený třemi stranami a na sakristii. Hlavnímu vstupu předchází schodiště, které stavbu dobře uplatňuje v prostoru náměstí. Její měřítko i umístění z ní dělají přirozený orientační bod Nového Hradce.
Kermerova stavba je zajímavá nejen jako samostatná památka. Připomíná také, že Nový Hradec nebyl pouhým okrajem města, ale místem, které si po přesunu obyvatel vytvářelo vlastní centrum a zázemí. Kostel se stal jeho důležitou součástí a jeho okolí dodnes nabízí příležitost vnímat městský prostor v souvislosti s historií pevnostního Hradce.
Vybavení s příběhem
Pozornost návštěvníka může upoutat rokokový hlavní oltář s obrazem sv. Antonína Poustevníka, který je připisován Josefu Kramolínovi. Mezi uváděné součásti interiéru patří také boční oltář sv. Aloise a kazatelna datovaná rokem 1778. Právě spojení staršího zasvěcení s vybavením nového kostela připomíná kontinuitu mezi svatyní na Slezském předměstí a její nástupkyní.
V popisech vybavení se objevují také starší dubové lavice, měděné umyvadlo, mosazný postříbřený relikviář a pozlacená bronzová gotická monstrance z 15. století. Tyto inventární údaje se však nepodařilo samostatně potvrdit v dalších dostupných evidencích, proto je vhodné chápat je jako předměty uváděné v původních popisech, nikoli jako ověřený seznam toho, co dnes návštěvník v kostele uvidí.
Návštěva živého kostela
Kostel patří k Římskokatolické farnosti Hradec Králové – Nový Hradec Králové a zůstává místem bohoslužeb. Podle turistických informací bývá veřejnosti přístupný právě při jejich konání. Věž není běžně otevřená; možnost vystoupat do ní se nabízí zejména při každoroční Noci kostelů. Před cestou je proto dobré ověřit aktuální program u farnosti.
Současnou podobu stavby ovlivnila také generální rekonstrukce z let 1990–1991. Návštěva tak nabízí víc než pohled na barokní průčelí: je to možnost poznat místo, jehož vznik souvisí s proměnou Hradce v pevnost a s přesunem městského života. Kostel stojí na Svatováclavském náměstí 97/18 v Novém Hradci Králové.