Na okraji Kraslic čeká místo, kde se v jednom výletním cíli potkává výhled, historie i pozoruhodná příroda. Vyhlídka Josefa II. leží v prostoru Šibeničního vrchu a z obnoveného kovového altánu nabízí pohled do údolí řeky Svatavy a na část města. Výhled není za všech okolností široký, protože jej ovlivňuje okolní vegetace, přesto má návštěva své kouzlo. Největší sílu lokalitě dodává její minulost.
Krátká cesta nad Kraslice
K vyhlídce vede žlutě značená turistická trasa, která je součástí sítě cest v okolí města. Jako orientační výchozí bod se uvádí okolí penzionu V Horách, odkud může cesta k vyhlídce měřit přibližně jeden kilometr. Údaj je vhodné před cestou ověřit v aktuální mapě, stejně jako přesné vedení trasy.
Výlet lze začít přímo v Kraslicích, případně do města přijet vlakem a pokračovat pěšky po značení. Vyhlídka se hodí pro kratší procházku, ale může být také jedním bodem delšího putování po turistických trasách v okolní krajině. Jednoznačná poštovní adresa místa není běžně uváděna, proto je praktičtější spolehnout se na turistickou mapu a orientační souřadnice než na navigaci podle adresy.
Šibeniční vrch připomíná hrdelní právo
Jméno vrchu není náhodné. Šibeniční vrch sloužil jako historické popraviště a podle městské dokumentace zde stávaly tři sloupy šibenice. Kraslice měly hrdelní právo, tedy pravomoc soudit nejzávažnější provinění a vykonávat tresty smrti. Vlastního kata však město nemělo. Podle dostupných údajů si jej půjčovalo z Chebu nebo Jáchymova.
Dnešní návštěvník tu samozřejmě najde především klidnou cestu, altán a výhled nad městem. Vědomí někdejšího účelu místa ale mění jeho atmosféru. Z obyčejné vyhlídky se stává bod, kde lze přemýšlet o tom, jak se v průběhu staletí proměňovalo vnímání krajiny i veřejného prostoru.
Od popraviště k parku a vyhlídce
Historie Šibeničního vrchu se neomezuje jen na jeho pochmurné využití. V roce 1908 zde byl podle dokumentace města vybudován park nazvaný Jubilejní park Josefa I. V souvislosti s místem se objevuje také označení Emíliina vyhlídka, které mělo odkazovat k Emílii, manželce Josefa Meindla. Dnešní název Vyhlídka Josefa II. tak není vhodné bez dalšího ztotožňovat se všemi historickými názvy. Dokumentace popisuje více pojmenování a jejich přesné vztahy nemusí být zcela totožné.
Také podoba vyhlídky se v čase měnila. Starší popisy zmiňují altán na skále, odkud býval výhled do kraslického údolí. Současný kovový altán byl obnoven, ale rozsah výhledu může být kvůli růstu okolní vegetace omezenější než v minulosti. I proto je dobré brát vyhlídku jako součást celého místa, nikoli pouze jako vyhlídkovou plošinu s panoramatem.
Cenná příroda mezi skalami
Šibeniční vrch má význam také z přírodního hlediska. Je evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000 s označením CZ0410046 a rozlohou 5,6 hektaru. Předmětem ochrany jsou evropská suchá vřesoviště a vegetace skalnatých svahů na silikátovém podkladu.
Výlet proto vede územím, které není zajímavé jen svou historií. Při návštěvě je namístě držet se cest a respektovat případné značení i citlivost skalních a vřesovištních stanovišť. Nešetrné chování by mohlo poškodit právě ty části krajiny, které dávají Šibeničnímu vrchu jeho dnešní hodnotu.
Tip pro návštěvu
Vyhlídka Josefa II. je dobrým cílem pro každého, kdo hledá krátkou procházku s příběhem. Odměnou není pouze pohled na Kraslice a údolí Svatavy, ale také možnost projít místem, které během desetiletí změnilo svou tvář: od popraviště přes jubilejní park až po dnešní turistický cíl v chráněné krajině. Nejlepší je vyrazit bez očekávání velkého panoramatu a vnímat Šibeniční vrch jako celek, kde se historie města přirozeně spojuje s přírodou.