Na horním toku Litavky, přibližně osm kilometrů nad Příbramí, se ukrývá jedna z nejstarších přehrad ve správě Povodí Vltavy. Vodní dílo Láz vznikalo v letech 1818 až 1822 a od začátku mělo praktický úkol: zadržet vodu pro březohorské stříbrné doly, hutě a další provozy, které potřebovaly vodní energii.
Dnes už nádrž neslouží průmyslu. Je součástí vodárenské soustavy pro příbramskou oblast a její břehy zůstávají kvůli ochraně zdroje pitné vody uzavřené. Přesto se Láz stal zajímavým cílem pro pěší výlet. Nová vyhlídková terasa a značená trasa otevřené v červnu 2025 umožňují podívat se na hladinu a hráz z bezpečného odstupu.
Voda pro doly, hutě i důlní stroje
Historický význam nádrže souvisí s rozvojem příbramského hornictví. Její původní název zněl Erzherzog Franz Karl Teich No. 1, tedy rybník arcivévody Františka Karla. Voda z Lázské a okolních brdských nádrží poháněla důlní mechanismy, pily a další zařízení. Do oblasti Březových Hor ji přiváděla soustava povrchových kanálů známých jako Struhy.
Celá soustava měřila zhruba 17,5 kilometru. Vedla přes Láz a Bohutín až do příbramské důlní oblasti. V době, kdy byla vodní energie zásadní podmínkou provozu, šlo o promyšlené propojení nádrží, kanálů a průmyslových zařízení. Lázská přehrada tak není jen osamělou vodní stavbou v lese, ale součástí širšího technického systému, který pomáhal živit zdejší hornický region.
Hráz, štola a proměny vodního díla
Lázská nádrž je sypaná zemní hráz se středním jílovým těsněním. Je dlouhá 255 metrů a vysoká 15,7 metru, zatopená plocha dosahuje přibližně 17,38 hektaru. Celkový objem nádrže činí podle technických údajů zhruba 0,958 milionu kubických metrů vody. Koruna hráze leží v nadmořské výšce 643,26 metru.
Dějiny stavby ovlivnily také havárie a následné opravy. Po zásadní poruše v roce 1857 bylo původní dřevěné potrubí uložené ve středu hráze nahrazeno štolou vyraženou hornickým způsobem v levém skalním boku. Z původní trasy se dochoval portálový vstup a přibližně šedesát metrů štoly je uváděno jako technická památka.
Velká modernizace přišla v letech 1991 až 1993. Vodní dílo tehdy získalo novou, větší štolu, odběrný a výpustný objekt a také bezpečnostní přeliv. Jeho tvar připomíná kachní zobák, a právě proto se označuje jako přeliv typu „kachní zobák“. Historická stavba tak dodnes spojuje pozůstatky původního řešení s moderními prvky vodohospodářské bezpečnosti.
Lesní voda s neobvyklým charakterem
Povodí nádrže je téměř celé zalesněné. Brdská voda má vlivem huminových látek kyselý až hnědavý charakter a nádrž se proto jen omezeně hodí pro rybí obsádku. Právě omezené rybí osídlení může být důležité i pro zdejší přírodu.
V okolí se podle ochránců přírody vyskytuje kriticky ohrožená pobřežnice jednokvětá. Tato drobná rostlina vyžaduje čistou vodu a prostředí bez býložravých ryb. Vodní dílo tak není pouze technickou památkou, ale také citlivým biotopem, kde se prolíná historie lidské činnosti s přírodními hodnotami Brd.
Nová vyhlídka, nikoli volný vstup k vodě
Dlouhá desetiletí byla nádrž běžným návštěvníkům prakticky skrytá. To se změnilo v červnu 2025, kdy byla otevřena nová vyhlídková terasa a zeleně značená turistická trasa směrem k Bílé skále a vrchu Brdce. Z vyhlídky lze legálně pozorovat hladinu, hráz i okolní lesy, aniž by návštěvníci vstupovali do chráněného prostoru vodárenského objektu.
Nejde však o zpřístupnění hráze ani břehů. Koupání, rybolov a vodní sporty zde nelze považovat za povolené a k vodě se nemá chodit mimo vyznačenou trasu. Před cestou je vhodné ověřit aktuální stav značení a případná omezení v CHKO Brdy.
Výlet k Lázské přehradě je proto především setkáním s dějinami vodního hospodářství, hornictví a brdské krajiny. Odměnou není možnost strávit den u vody, ale pohled na pozoruhodnou stavbu, která už dvě století zadržuje vodu pro potřeby regionu a zároveň zůstává nenápadnou součástí zdejší přírody.