Nad oltářním stolem se vznáší svatostánek, v němž je uložena uctívaná soška Panny Marie s Ježíškem. Právě tento neobvyklý detail dává kostelu Jména Panny Marie na Lomci jeho nejvýraznější rys. Bohatě řezaný baldachýnový oltář bývá popisován jako zmenšená variace na papežský oltář Gian Lorenza Berniniho v bazilice svatého Petra v Římě.
Poutní areál, kterému se lidově říká také Lomeček, najdete v lesích na vrchu Lomec. Administrativně leží v katastru Nestanic, které patří k obci Libějovice, přesto je dobře dostupný také od Malovic. Na jednom místě se tu setkává barokní architektura, živá náboženská tradice, klid přírody a archeologická památka stará více než tisíc let.
Kostel, který vznikl z vděčnosti
Se vznikem poutního místa souvisí rod Buquoyů a drobná mariánská soška. Podle tradovaného vyprávění slíbil Karel Filip Buquoy během nebezpečné plavby, že pokud bude zachráněn, nechá na svém panství postavit kostel. Záměr později uskutečnili jeho potomci. Samotný příběh patří k místní poutní tradici, jisté však je, že svatyně vznikala na přelomu 17. a 18. století a vysvěcena byla roku 1704.
Stavba je vrcholně barokním dílem evropského významu. Jednolodní kostel s polygonálním presbytářem doplňuje hranolová věž a výrazné opěrné pilíře. Uvnitř návštěvníka vedle hlavního oltáře zaujme také rokoková kazatelna s figurálními reliéfy, která přibyla v roce 1735. Sakristie byla ke kostelu přistavěna už roku 1720.
Areál ovšem netvoří jen kostel. Bývalý buquoyský lovecký zámeček později sloužil jako fara a škola. Jeho budovy dodnes vytvářejí působivý celek, v němž působí Kongregace Šedých sester III. řádu svatého Františka. Sestry se zde usadily v roce 1971. Samostatná zvonice s márnicí pochází z roku 1939.
Zastavení v zahradě i pod širým nebem
Východní část areálu je věnována tiššímu prožitku. Meditační zahrada Panny Marie, venkovní oltář a křížová cesta zvou k pomalejší procházce a zastavení. Zahrada byla slavnostně požehnána v roce 2006 a dobře doplňuje barokní kostel: zatímco interiér působí slavnostně a soustředěně, venkovní prostor nabízí kontakt s lesem a krajinou.
Lomec přitom není pouze památkou, kterou si člověk prohlédne a zase opustí. Pravidelné bohoslužby se zde konají podle místní tradice už od roku 1709 a poutě pokračují i dnes. Každou první sobotu v měsíci sem míří poutníci, kteří přijíždějí za duchovním programem i atmosférou místa. Pro delší pobyt slouží poutní dům s kapacitou až 42 lůžek, kaplí, společenskými prostory a zahradou.
Na svahu leží svědectví raného středověku
Jen několik set metrů od barokního areálu se nachází další důvod, proč se na Lomec vydat. Na jižním svahu vrchu je rozptýleno slovanské mohylové pohřebiště. Památkově evidovanou lokalitu tvoří 62 mohyl na ploše přibližně 250 krát 100 metrů.
Mohyly mají obvykle průměr pět až dvanáct metrů a dosahují výšky zhruba půl metru až 1,7 metru. Archeologický výzkum v roce 1925 prozkoumal deset z nich. Nálezy a stopy žárových pohřbů, uhlíků, popela i propálené hlíny dovolují lokalitu zařadit do střední doby hradištní, přibližně do 8. až první poloviny 9. století.
Mohyly nejsou jen zajímavými nerovnostmi v terénu. Jde o chráněné archeologické naleziště, a proto není dovoleno do nich kopat ani odnášet případné nálezy. Nejlépe působí při klidné procházce, kdy si návštěvník uvědomí, jak dlouhá historie se na jediném kopci vrství.
Po Zeyerově stezce do poutního ticha
Na Lomec se dá přijet autem od Vodňan přes Chelčice a Truskovice. Pěší návštěvníci mohou vyrazit z Vodňan po modře značené Zeyerově stezce. Právě sem během svých pobytů ve Vodňanech chodíval spisovatel Julius Zeyer. Z Vodňan měří trasa přibližně 6,8 kilometru, z Nestanic je cesta dlouhá asi 1,4 kilometru.
Kostel bývá v návštěvnické sezoně otevřen přes den, konkrétní režim se však může měnit, protože jde o živý sakrální objekt. Při cestě je proto vhodné ověřit aktuální informace farnosti. Lomec odmění jak zájemce o barokní umění, tak milovníky krajiny a historie: během jediného výletu tu lze obdivovat zavěšený oltář, posedět v meditační zahradě a projít se kolem památek na dávné slovanské obyvatele.