Požár roku 1712 změnil Manětín od základů. Plameny tehdy zasáhly nejen zámek, ale také kostel, školu a část města. Následná obnova však nepřinesla pouze opravu poškozených budov. Pod vedením Václava Josefa Lažanského se zrodila jednotná barokní podoba centra, která patří k nejpůsobivějším památkovým celkům v západních Čechách.
Dnešní zámek Manětín stojí přímo v centru města a spolu s kostelem sv. Jana Křtitele, terasami, sochami, zahradou a parkem vytváří mimořádně cenné prostředí. Od 1. ledna 2002 je celý areál národní kulturní památkou.
Od johanitské tvrze k renesančnímu sídlu
Historie místa začala dávno před barokní přestavbou. Podle městského historického přehledu postoupil král Vladislav II. roku 1169 zdejší újezd johanitům. Ti zde vybudovali komendu a při městských hradbách také tvrz. Z její původní podoby se dochovaly základy jedné věže v západní části dnešního zámku.
Po husitských válkách přešlo Manětínsko do zástavy Švamberků. Roku 1560 získal panství Jeroným Hrobčický z Hrobčic. Starou tvrz rozšířil a přeměnil v renesanční zámek. Tuto etapu dodnes připomíná například renesanční portál. Při obnově byly navíc odhaleny fragmenty malované výzdoby někdejších fasád.
Lažanští a velká barokní proměna
Po ničivém požáru zahájil Václav Josef Lažanský rozsáhlou přestavbu podle projektu Jana Blažeje Santiniho. Práce pokračovaly až do roku 1730 a proměnily nejen samotnou budovu, ale také její okolí. Svah před zámkem byl rozdělen do tří teras, které doplnily kašny, barokní sochy, sousoší a vázy.
Zámek je s kostelem sv. Jana Křtitele propojen krytou chodbou s oratoří. Toto propojení připomíná, že barokní šlechtické sídlo nebylo izolovanou stavbou, ale součástí promyšleného městského prostoru. Manětín se za Lažanských stal kulturním centrem, kde působili umělci jako malíři Petr Brandl a František Karel Bentum nebo sochaři Šimon Borovec a Jan Jiří Herscher.
Lažanští drželi panství až do roku 1945. Jejich dlouhé působení je v zámku patrné dodnes – nejen v architektuře, ale také v příbězích rodiny, která ovlivnila podobu města i jeho kulturní život.
Interiéry, kde mají své místo i služebníci
Prohlídkový okruh zavádí návštěvníky do zámeckých komnat, vstupní haly, hlavního sálu, ložnice, pánovy pracovny, knihovny i lovecké chodby. Součástí je také rodinná galerie a nástropní freska. Výklad přibližuje dějiny rodu Lažanských a zvláštní pozornost věnuje hraběnce Marii Gabriele Lažanské.
Jedním z nejzajímavějších prvků je sbírka portrétů služebnictva. Obrazy lidí, kteří se starali o chod šlechtického domu, nebývají v zámeckých expozicích běžné. Manětínská kolekce proto nabízí jiný pohled na každodennost aristokratického sídla a připomíná, že jeho fungování nestálo jen na rodině majitelů.
Zahrada, oranžerie a anglický park
Zámecká zahrada je doložena už v dědickém řízení z roku 1604 po Jeronýmu Hrobčickém. Po požáru byla obnovena ve vrcholně barokním duchu. Její hlavní osa spojovala zámek s pivovarem a doplňovaly ji oranžerie i další zahradní prvky. Jižně od Manětínského potoka pak na počátku 19. století vznikl anglický přírodně-krajinářský park.
Pro návštěvu Manětína je proto škoda omezit se pouze na prohlídku interiérů. Zámecké okolí umožňuje vnímat, jak barokní architektura pracovala s terénem, výhledy a pohybem člověka prostorem. Terasy před zámkem i park jsou přirozeným pokračováním historického areálu.
Prakticky před návštěvou
Zámek najdete na adrese Manětín 1, 331 62 Manětín. Interiéry se obvykle procházejí s průvodcem a prohlídka trvá přibližně 45 až 50 minut. Aktuální návštěvní doba a vstupné se mohou měnit podle sezony, proto je vhodné ověřit je před cestou u správy zámku. Rezervace bývá důležitá především pro větší skupiny.
V blízkosti areálu lze parkovat zdarma, při zaplnění hlavního parkoviště je možné využít také prostor u bývalého hotelu. Psi do interiérů nesmějí, do zahrady a parku je však lze vzít na ruku nebo v tašce. Cyklisté mohou využít volně přístupnou garáž na kola. Zámek spravuje Národní památkový ústav a jeho návštěva patří k nejlepším způsobům, jak poznat Manětín jako město, které se po katastrofě dokázalo proměnit v působivé barokní dílo.