Největším lákadlem Muzea zlata v Novém Kníně je raně středověký náramek, který působí jako zpráva z dávných dálkových cest. Nalezen byl u Nového Knína v roce 1965 a do sbírek příbramského muzea se dostal o tři roky později. Váží 37,5 gramu, v průměru měří osm centimetrů a je spletený ze čtyř pramenů. Převládá v něm mosaz, menší podíl tvoří stříbro a další příměsi.
Šperk, který spojuje Čechy se severem
Náramky tohoto typu vznikaly především ve Skandinávii a Dánsku v 10. až 11. století. Novoknínský exemplář je na území dnešního Česka považován za unikátní. Jeho původ bývá spojován s Pobaltím a možnými kontakty přemyslovských Čech se světem Vikingů. Neznamená to však, že lze s jistotou říci, kdo jej vyrobil nebo jak se do středních Čech dostal.
Archeologové uvažují také o souvislosti s knížecími dvorci, které mohly v 11. století existovat na území dnešního Nového Knína nebo na Živohošti. Jde o hypotézu, která dává nálezu širší význam: šperk mohl být svědectvím dálkových obchodních, politických nebo kulturních kontaktů v době, kdy se zdejší mocenské poměry teprve formovaly.
Od Knínského smíru k městu zlata
Muzeum sídlí v domě na náměstí Jiřího z Poděbrad, který návštěvníkům sám o sobě připomíná dlouhou historii města. Takzvaná Mincovna je renesanční stavbou s gotickým jádrem, později barokně upravenou. Dnešní empírové průčelí pochází z roku 1801. Od roku 1561 zde sídlil perkmistrovský úřad, jenž dohlížel na hornickou činnost.
Nový Knín se v písemných pramenech objevuje už roku 1186. První zmínka souvisí s takzvaným Knínským smírem, dohodou mezi českým knížetem Bedřichem a moravským markrabětem Konrádem Otou. Později město proslulo především zlatem. V 15. století se zdejší surovina zpracovávala přímo v místě a následně putovala do mincoven v Praze a Kutné Hoře.
Co vypráví expozice
Expozice provádí návštěvníka dějinami těžby a zpracování zlata na Novoknínsku od nejstarších dob až do 20. století. Přibližuje také vývoj města, místní řemesla a průmysl. Samostatná část připomíná mistrovství světa v rýžování zlata, které se na řece Kocábě u Nového Knína konalo a stalo se jedním z podnětů ke vzniku muzea v roce 1999.
Od roku 2000 je muzeum pobočkou Hornického muzea Příbram. Na jeho přípravě se podílely také významné odborné instituce, mimo jiné Národní muzeum, Národní technické muzeum, Regionální muzeum v Jílovém u Prahy a Český klub zlatokopů. Historie tu proto není podaná jen jako příběh jedné obce, ale jako součást širších dějin hornictví a archeologie.
Za stopami dolů do okolní krajiny
Prohlídka muzea může být začátkem celodenního výletu. V okolí Nového Knína vedou turistické a cyklistické naučné stezky, které připomínají důlní jámy, rýžoviště a další pozůstatky těžby. Trasy míří například k Čelině, Chramišti, Kozím Horám, Libčicím a Mokrsko. Jedna z nich začíná přímo u muzea na náměstí, takže lze spojit návštěvu expozice s poznáváním míst, kde se zlato skutečně dobývalo.
K významným lokalitám patří revír Psí hory u Čeliny nebo doly Stará a Mladá Kamlová u Libčic. V terénu tak získají vystavené předměty konkrétní souvislosti. Místo vitrín a historických údajů se před návštěvníkem objeví krajina, v níž se po staletí hledaly zlatonosné žíly a rýžoval drahý kov.
Prakticky pro návštěvu
Muzeum zlata najdete na adrese náměstí Jiřího z Poděbrad 47 v Novém Kníně. Podle údajů provozovatele bývá v sezoně od dubna do října otevřeno od úterý do neděle, návštěvu mimo sezonu je možné domluvit předem. Aktuální otevírací dobu a vstupné je vhodné před cestou ověřit, stejně jako způsob platby. Muzeum zároveň funguje jako regionální informační středisko s materiály o oblasti Brdy–Vltava.
Pro rodiny může být zajímavým doplněním vzdělávacích programů také rýžování zlata. Děti si při něm mohou vyzkoušet techniku, která dala zdejšímu kraji část jeho identity, a někdy si vlastní drobný nález odnést. Nový Knín tak nabízí výlet, při němž se historie neodehrává jen za sklem, ale pokračuje i venku, v lesích a údolích kolem města.