Vila pod lipami v sobě spojuje několik podob Luhačovic: dávné hospodářské zázemí, rozkvět moderních lázní i kulturní život jejich hostů. Na jejím místě stával Slanovodský mlýn, připomínaný od 17. století. Když jej v roce 1883 přestavěl lázeňský správce a stavební mistr Václav Pirchan, začal se příběh domu, který se později stal jedním z výrazných společenských míst města.
Ze mlýna vzniklo ubytování pro lázeňské hosty
Přestavba proměnila nejen účel budovy, ale i její podobu. Na starším zděném přízemí přibylo patro určené k ubytování lázeňských hostů. Vila tak ukazuje, jak se Luhačovice přizpůsobovaly rostoucímu zájmu o lázeňský pobyt: starší stavba dostala novou funkci a stala se součástí prostředí, které se kolem léčivých pramenů postupně rozvíjelo.
Architektonicky náleží k alpskému stylu, který se v Luhačovicích uplatňoval ještě před příchodem Dušana Jurkoviče. Její hodnota nespočívá jen v tom, že připomíná konkrétní stavební etapu. Dům zachycuje dobu, kdy lázně teprve utvářely svou osobitou tvář a vedle péče o hosty řešily také jejich ubytování a společenské zázemí.
Sezonní domov ředitele Františka Veselého
Na počátku 20. století získala vila další význam. V letech 1902 až 1909 sloužila jako sezonní byt ředitele lázní, lékaře Františka Veselého. Úpravu jeho bydlení na jaře roku 1902 zajišťoval Dušan Jurkovič, jehož jméno je s architekturou Luhačovic spojeno mnohem častěji. I tady se tak potkává starší alpská podoba domu s pozdějšími proměnami lázeňského prostředí.
Veselý a jeho žena Marie Calma Veselá ve vile přijímali přátele, umělce i zahraniční návštěvníky. Dům se stal jedním z míst, kde se lázeňský pobyt neomezoval na léčebné procedury, ale zahrnoval také rozhovory a kulturní setkávání. Právě zde se Marie Calma setkala s Leošem Janáčkem. Vila tak připomíná i společenské zázemí lázní, které se v prvních desetiletích 20. století proměňovaly v živé místo setkávání.
Osudy rodiny Veselých jsou s domem spojeny i osobněji. Anna, první manželka Františka Veselého, zde zemřela v roce 1907. S Marií Calmou pak Veselý ve vile prožil sezonu roku 1909.
Muzeum a návrat k lázeňskému provozu
Vila později dostala zcela jinou úlohu. Od roku 1943 do roku 2005 v ní sídlilo Muzeum Luhačovického Zálesí, které dávalo domu kulturní a paměťovou funkci. Po vystěhování muzea byla budova ve špatném technickém stavu. Následná rekonstrukce ji připravila na návrat k ubytování lázeňských hostů a 1. června 2010 se znovu otevřela.
Vila tak prošla třemi výraznými etapami: od mlýna přes společenský dům lázní a muzeum až po obnovené ubytovací zázemí. Při procházce Luhačovicemi stojí za to vnímat ji právě v tomto širším příběhu. Nejde jen o jednu stavbu, ale o svědectví toho, jak se město měnilo spolu s lázeňským životem.
V lázeňském parku mezi prameny
Vila stojí na Lázeňském náměstí 95, v lázeňském parku mezi prameny Ottovka a Nový Jubilejní. Její poloha dobře zapadá do někdejšího i dnešního života lázní: blízko pramenů, v zeleni a v dosahu dalších míst, která návštěvníci při pobytu poznávají. Aktuální možnosti ubytování a služeb je vhodné ověřit přímo u provozovatele.