Ottovka patří k místům, kde se přírodní pramen potkává s lázeňskou architekturou. Na pravém břehu Horní Olšavy, u úpatí svahu Malé Kamenné, vyvěrá studená silně mineralizovaná uhličitá voda. Pramen leží přibližně o deset metrů výše než ostatní známé luhačovické vývěry a v lázeňském areálu ho najdete nad tenisovými kurty.
Výlet k Ottovce není jen zastávkou u kašny, kde si lze nabrat vodu. Místo má výraznou atmosféru díky spojení lesa, svahu a drobných staveb, které prameni vtiskly romantický charakter. Kruhový pavilon, kamenná jeskyně i samotný výtok vytvářejí celek, jenž dobře zapadá do tradiční podoby Luhačovic.
Od vývěru ve strži ke známému prameni
Ottovka původně vytékala volně ze strže nazývané V Zelnici. Teprve v roce 1905 byla zachycena do kamenného sklepa či sklepení, čímž se začala její podoba postupně měnit z přírodního vývěru na upravené lázeňské místo. Název pramene připomíná hraběte Otta Serényiho.
O několik desetiletí později získala Ottovka stavbu, která je dnes její nejviditelnější součástí. V roce 1929 zde podle návrhu architekta Josefa Skřivánka vznikl kruhový gloriet, tedy pavilon určený k pobytu návštěvníků u pramene. Právě tato elegantní stavba bývá uváděna jako jeden ze symbolů Luhačovic a představuje méně nápadnou, přesto působivou kapitolu zdejší lázeňské architektury.
Jeskyně, kašna a pavilon
Podoba Ottovky se neomezuje na pavilon. Pramen byl nejprve upraven v podobě romantické jeskyně s klenutým prostorem a gotizujícím průčelím ve strmém lesním svahu. Teprve před tuto scenérii byl doplněn kruhový pavilon. Podle dostupných popisů se jednotlivé úpravy odehrávaly ve 30. letech, takže dnešní návštěvník vnímá Ottovku jako celek vznikající postupně.
Výtoková kašna je praktickým i vizuálním středem místa. Právě u ní si návštěvníci mohou vodu nabrat a ochutnat. Kašna se zároveň stala jedním z charakteristických znaků Ottovky a objevuje se také v logu Lázní Luhačovice. Při prohlídce se vyplatí věnovat pozornost nejen vodě, ale i detailům kamenného průčelí a vztahu stavby k okolnímu svahu.
Minerální voda s malou vydatností
Ottovka je přírodní silně mineralizovaná uhličitá voda s vydatností přibližně tři litry za minutu. Ve srovnání s některými mohutnějšími prameny jde o poměrně malé množství, právě to je však součástí charakteru tohoto vývěru. Voda obsahuje mimo jiné zvýšené množství jódu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.
V luhačovickém prostředí se Ottovka tradičně využívá při pitných kúrách. To ale neznamená, že jde o univerzální zdravotní doporučení pro každého. Při ochutnávání je rozumné vnímat ji především jako součást lázeňské tradice a u pravidelného či léčebného užívání se řídit doporučením odborníka.
Tip na zastavení během procházky
Ottovka je veřejně přístupná a dobře se hodí jako zastávka při procházce lázeňskou částí Luhačovic. Její návštěvu lze spojit s poznáváním dalších pramenů a staveb, které dávají městu jeho osobitou podobu. V širším luhačovickém areálu se využívá celkem 17 minerálních pramenů a Ottovka patří mezi tři nejznámější.
V lese nad ní se nachází také minerální voda Viola. Jde o místně propojený výskyt, nikoli o totožný vývěr. I tato drobnost připomíná, že luhačovické prameny nejsou soustředěny do jediného bodu, ale tvoří širší síť míst rozptýlených v lázeňské krajině. Ottovka z nich vyniká hlavně tím, že na malém prostoru spojuje vodu, historii i architekturu.