Ještě na počátku 20. let se na někdejším Seidlově poli mezi Vinohradskou a Slezskou ulicí pěstovalo obilí. Během následujících let se tu ale začaly objevovat městské paláce a veřejné budovy. Právě proměnu Vinohrad z rychle se rozvíjející čtvrti v reprezentativní městské prostředí přiblíží komentovaná vycházka věnovaná architektuře meziválečného období.
Od pole k městské třídě
Vinohradská třída byla za první republiky živou městskou osou a místem k procházkám. Její okolí se měnilo s tím, jak se zaplňovaly dosud volné parcely. Na někdejším Seidlově poli postupně vznikly mimo jiné Radiopalác, palác nakladatelství Orbis, Maceškův palác, Dům zemské hasičské jednoty a Dům zemědělské osvěty.
Nejde jen o jednotlivé stavby. Jejich vznik ukazuje, jak se z dříve nezastavěných ploch stávalo souvislé městské prostředí s institucemi, podniky a reprezentativními domy. Vinohradská třída přitom nebyla pouhou dopravní spojnicí: měla také charakter městského korza, kde se potkával každodenní život s ambicí nově budované čtvrti.
Architektura hledá vlastní výraz
Vycházka se zaměří na vývoj od hledání svébytného národního stylu k mezinárodním podobám moderní architektury. Stavby meziválečné doby tak lze číst nejen jako odpověď na praktické potřeby města, ale také jako obraz proměňujícího se vkusu a sebevědomí Československa. Vedle snahy o vlastní architektonický výraz se prosazovaly moderní formy, které překračovaly hranice národních tradic.
Mezi příklady vinohradské funkcionalistické architektury patří Hasičský dům v Římské ulici, budovaný v letech 1926 až 1929, nebo Dům Jednoty československých soukromých úředníků ve Francouzské ulici z let 1927 až 1931. Na náměstí Míru stojí Palác Valdek, jehož výstavba spadá do let 1929 až 1930. Každý z těchto objektů náleží do širšího příběhu čtvrti, v němž se potkává účel budovy s představou o podobě moderního města.
Funkcionalismus v měřítku města
Výraznou součástí tohoto příběhu je také budova Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Podle návrhu Bohumila Slámy vznikala v letech 1927 až 1932. Spolu s dalšími meziválečnými stavbami připomíná, že moderní architektura na Vinohradech nebyla jen otázkou nového vzhledu. Byla také součástí rozvoje institucí a městských funkcí.
Konkrétní seznam zastavení komentované procházky pořadatel neuvádí, a proto nelze předpokládat, že se navštíví všechny zmíněné budovy. Právě jejich souvislosti však dávají tématu širší rozměr: při pohledu na Vinohrady lze sledovat, jak se měnila představa o reprezentativní ulici, veřejné stavbě i moderním domě.
Vycházka v listopadu
Akci pořádá Klub Za starou Prahu a lektorem má být Michal Šedivý. V programu je uvedena na neděli 8. listopadu 2026 od 13 hodin. Sraz je plánován u tramvajové zastávky Vinohradská tržnice, na nároží Vinohradské třídy a Sázavské ulice. Jde o venkovní komentovanou procházku; její délka v dostupných informacích uvedena není.
Uvedené vstupné se pohybuje v rozmezí 270 až 330 korun. Protože termín, cena i dostupnost míst se mohou změnit, je vhodné si před návštěvou ověřit aktuální informace u pořadatele. Vycházka nabízí příležitost číst Vinohrady jako živý doklad proměny města: od obilného pole přes prvorepublikové korzo až po soubor staveb, které dodnes utvářejí jeho charakter.