Po vsi Pelhřimovy, která leží v katastru Slezských Rudoltic, dnes zůstává především kostel sv. Jiří. Jeho silueta připomíná sídlo, které z mapy nezmizelo jedinou událostí, ale postupným poválečným úbytkem obyvatel a následnými demolicemi. Na česko-polském pomezí tak návštěvník nenachází jen starou sakrální stavbu, ale i místo, v němž se otiskly proměny pohraničí.
Kostel s ne zcela jasným začátkem
Svatojiřský kostel je středověkého původu, jeho přesné stáří však není vhodné určovat jako jistotu. Některé podklady kladou jeho počátky už do třetí čtvrtiny 13. století, jiné zdůrazňují stavební úpravy kolem roku 1400. Jisté je, že se podoba stavby v průběhu času měnila: následovaly barokní zásahy a v první polovině 19. století bylo její tělo prodlouženo.
Proměny se dotkly také vnitřního prostoru. Ještě před druhou světovou válkou byla odstraněna klenba presbytáře, tedy kněžiště, a nahradil ji plochý strop. Zmizel také triumfální oblouk oddělující presbytář od lodi. Kostel proto dnes nevypovídá o jediné stavební etapě, ale o dlouhém vývoji, jehož některé části zůstávají předmětem odborného poznávání.
Stopy, které odhalila archeologie
O historii stavby leccos napověděly i nálezy z archeologické sondy v presbytáři. Objevila se keramika datovaná do 14. až 15. století, části kamenného ostění a drobné skleněné terčíky z oken. Mezi nálezy byl také opolský haléř; jeho ražba začala přibližně kolem roku 1482. Takové předměty samy o sobě neurčí datum vzniku kostela, pomáhají však skládat obraz jeho užívání a proměn.
Zvláštní hodnotu mají dochované středověké malby. Právě jejich záchrana patří k aktuálním úkolům obnovy. V ministerském dokumentu pro rok 2026 je uveden projekt zaměřený na restaurování maleb; plán počítá mimo jiné s barevnou retuší části východní stěny. Zmíněno je také pokračování dřevěného stropu a zhotovení replik odcizeného jižního portálu a gotických dveří. Jde o plánované práce a navrženou podporu, nikoli o potvrzení, že už byly dokončeny.
Ves zanikala postupně
Po druhé světové válce přestal kostel sloužit svému původnímu účelu. Pelhřimovy byly vystěhovány a v roce 1949 určeny k demolici. Tyto události je třeba chápat jako součást delšího procesu: vysídlení, bourání budov a postupný zánik sídla nejsou totéž. Kostel přežil, ale bez běžné péče začal chátrat.
Od roku 2005 jej má v opatrovnictví Hnutí DUHA Jeseníky. Záměrem je stavbu postupně obnovovat a využít ji jako kulturně-vzdělávací centrum. Nejde však o běžnou návštěvnickou instituci s jistou otevírací dobou. Pokud chcete nahlédnout dovnitř nebo se zúčastnit akce, ověřte si předem možnosti přímo u organizace.
Návštěva místa na pomezí
Pelhřimovy jsou zajímavé právě tím, že se tu potkává několik vrstev příběhu: zaniklá obec, středověká architektura, archeologické stopy i současná snaha památku zachránit. Kostel sv. Jiří není jen izolovanou historickou stavbou; jeho osud je spojený s proměnou celého pohraničního kraje.
Při plánování cesty počítejte s tím, že místo nemá doloženou běžnou otevírací dobu ani zaručený volný vstup do interiéru. Přístupové cesty se mohou měnit, proto je rozumné ověřit jejich průchodnost předem. I při pohledu zvenčí ale kostel připomíná, že za názvem někdejší vsi se skrývá příběh, který ještě není uzavřený.