Když člověk vstoupí do kostela svaté Ludmily v Suché Lozi, pohled se může zvednout vzhůru dřív, než zamíří k oltáři. Loď není uzavřená rovným stropem: prostor pokračuje až ke střešní rovině a dřevěný krov zůstává viditelný. Konstrukce tak není jen technickým zázemím stavby, ale jedním z hlavních prvků, které určují její vnitřní podobu.
Kostel stojí v centru obce, na místě někdejšího parku. Jeho kruhová loď působí jinak než tradiční podélné uspořádání, které si mnozí spojují s venkovskými kostely. Moderní návrh tu přitom nepůsobí odtrženě od moravského prostředí: stavba se stala výraznou součástí Suché Lozi a připomíná, že i současná architektura může mít v obci pevné místo.
Kruh pod otevřenou střechou
Vnitřní průměr lodi činí 20 metrů a její nejvyšší část dosahuje 16 metrů. Kruhový půdorys souvisel s představou nového liturgického uspořádání, které mělo věřící soustředit kolem společného středu. Návrh počítal s prostorem přibližně pro 300 lidí.
Nad kruhovou lodí je sedlová střecha. Její zatížení přenášejí také atypicky řešené sloupy, které podpírají plné vazby krovu. Návštěvník nemusí rozumět stavebnímu výkresu, aby vnímal, že dřevěná konstrukce je v interiéru přítomná a podílí se na jeho charakteru. Spolu s kruhovým půdorysem vytváří prostor, který stojí za pozornost i při krátké návštěvě.
Na návrhu kostela spolupracovali architekti Tomáš Černoušek a František Zajíček. Konečnou podobu stavby i interiéru připravil Zajíček. Kostel má také věž vysokou 29 metrů po zdivo; se střechou a křížem dosahuje 39 metrů. Ve věži jsou tři zvony z roku 1999: svatý Metoděj, Panna Maria a svatý Cyril. Dodal je zvonařský ateliér Tkadlec z Halenkova.
Stavba, na kterou se čekalo
Myšlenka postavit v Suché Lozi kostel se objevila už v roce 1946, tehdejší přípravy však po únoru 1948 ustaly. Další plán vznikl na konci šedesátých let, jeho uskutečnění ale zmařil politický vývoj po roce 1969. Nový prostor pro bohoslužby tak obec získala až po změně poměrů.
Po roce 1989 se místní rozhodovali, zda upravit obřadní síň, nebo postavit nový kostel. Nedělní bohoslužby v obřadní síni se začaly konat v dubnu 1990, nakonec ale zvítězila nová stavba. Pro ni obec vyčlenila park uprostřed obce a pozemek věnovala za symbolickou jednu korunu. Základní kámen posvětil Jan Pavel II. na Velehradě 22. dubna 1990. Kostel se stavěl v letech 1994 až 1999 a 22. srpna 1999 jej posvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Výzdoba s místní patronkou
Výraznou součástí interiéru je oltářní reliéf z topolového dřeva, jehož autorem je Lubomír Dostál. Uprostřed zobrazuje svatou Ludmilu se svatým Václavem, po stranách pak svatého Josefa a Pannu Marii s Ježíškem. Křížová cesta je z terakoty a vytvořila ji Markéta Kuxová. Výzdoba tak doplňuje moderní prostor tradičními náboženskými motivy a dává kostelu konkrétní patronku i příběh.
Na stavbě se podle farnosti podíleli také dobrovolníci, kteří odpracovali přibližně 65 tisíc brigádnických hodin. Kostel proto není jen architektonickým bodem v centru Suché Lozi. Je také výsledkem dlouhodobého úsilí místní komunity, která se k záměru vracela navzdory několika desetiletím odkladů.
Co si při návštěvě všimnout
Hlavním důvodem k zastavení je spojení kruhové lodi, otevřeného dřevěného krovu a oltářního reliéfu. Kostel svaté Ludmily patří pod bánovskou farnost, konkrétní pravidelnou otevírací dobu se však nepodařilo ověřit. Pokud chcete nahlédnout dovnitř mimo bohoslužbu, je rozumné předem zjistit možnosti návštěvy u farnosti.