Na Polabské černavě může mít několik set jedinců masožravá tučnice obecná. Tahle drobná rostlina je jednou z pozoruhodností mokřadního území na západním okraji Mělnické Vrutice, kde se vedle ní daří vzácným orchidejím, ostřicím i živočichům, které si návštěvník snadno splete s obyčejným hmyzem nebo je vůbec nespatří.
Mokřad, který drží při životě voda
Národní přírodní památka leží v nivě Pšovky na podloží sladkovodní křídy a vápnitého slatinného ložiska. Právě spojení vápnitého prostředí a trvale vlhké půdy vytváří podmínky pro společenstva, která jinde v krajině ustupují. Hladina podzemní vody se podle údajů ochrany přírody pohybuje přibližně 50 až 60 centimetrů pod povrchem; území zásobuje voda z Pšovky i okolních pramenů.
Polabská černava proto není jen souborem vzácných druhů. Je také citlivým vodním systémem, v němž záleží na tom, kolik vody přitéká a jak dlouho zůstává v půdě. Stavba skupinového vodovodu v roce 1964 významně zasáhla do místních hydrologických poměrů. Jímání podzemní vody podle ochránců přírody pravděpodobně přispívá k občasnému vysychání části koryta Pšovky a nepříznivě ovlivňuje vodní režim mokřadu.
Orchideje, ostřice a masožravá rostlina
Na chráněných loukách a slatiništích rostou mimo jiné ostřice Davallova, šášina rezavá a načernalá nebo sítina uzlíkatá. Najdeme tu také několik druhů orchidejí: prstnatec pleťový, vstavač vojenský a vstavač bahenní. K nejzajímavějším rostlinám patří tučnice obecná, která může na lokalitě kvést v počtu až několika set jedinců.
Rostlinná pestrost se neomezuje na jediný typ louky. Předmětem ochrany jsou také střídavě vlhké bezkolencové louky, porosty vysokých ostřic a jasanovo-olšové lužní porosty. Jejich podoba souvisí s rozdílnou mírou zamokření i s tím, jak se o jednotlivé části území pečuje. Kosení a odvoz posečené biomasy pomáhají bránit tomu, aby louky postupně zarostly dřevinami nebo rákosem. Zásahy je přitom třeba přizpůsobovat potřebám druhů, které zde žijí.
Drobní obyvatelé, kteří potřebují klid
Význam lokality poznáme také podle živočichů, jejichž život se odehrává blízko země nebo ve vodě. Polabská černava hostí dva silně ohrožené motýly, modráska bahenního a modráska očkovaného. Předmětem ochrany je i vrkoč útlý, drobný mokřadní plž. Inventarizační průzkumy zaznamenaly vzácného potápníka Dytiscus semisulcatus a také pavouky, mezi nimi mys menu Jobovu a pavučenku nosatou.
Ne všechny druhy uváděné v souvislosti s lokalitou jsou potvrzeným současným výskytem. Hlízovec Loeselův je například veden jako historicky udávaný, a proto je namístě mluvit o něm opatrně. Druhové složení se navíc může měnit podle počasí, vodních poměrů i průběhu péče.
Stopy těžby a ochrana citlivého místa
Některé zdejší mokřadní porosty souvisejí s minulostí území. Mařice pilovitá vytváří porosty vysokých ostřic, které jsou vázané převážně na zatopené jámy po těžbě slatiny. Někdejší zásah do krajiny tak dnes tvoří součást prostředí, jež je důležité pro vzácné druhy.
Polabská černava je chráněna od 26. srpna 1946 a podle aktuálních údajů má rozlohu 21,97 hektaru. Leží u Mělnické Vrutice v obci Velký Borek; nejde o Všetatskou černavu, s níž se název někdy může plést. Protože jde o citlivý mokřad, nikoli o návštěvnický areál s potvrzenou infrastrukturou, je vhodné před cestou ověřit aktuální pravidla přístupu. Rostliny ani živočichy nerušte a nevstupujte mimo povolené cesty.