Věž vysoká 22 metrů a zvon Petr, který v Poříčí nad Sázavou visí už od roku 1507: právě kontrast mezi středověkou stavbou a příběhy jejího vybavení dělá z kostela sv. Petra a Pavla zajímavou zastávku. Jeho podobu utvářely různé doby — od románského zdiva přes barokní oltář až po obrazy, které dnes připomínají rozmanitost zdejšího interiéru.
Románský kostel na návrší
Kostel stojí na návrší při Benešovské ulici, po levé straně silnice z Prahy do Benešova. Obec jej řadí k nejstarším stavbám v Poříčí a jeho vznik klade do 11. století. Jde o žulovou stavbu; loď měří přibližně 11 na 7,6 metru. Okolo kostela se nachází hřbitov.
Jeden drobný detail se nachází na zadní straně štítu lodi nad apsidou: pod okénkem je vyhloubený kříž, který obecní popis spojuje s románským slohem. Archeologické záznamy z okolí kostela evidují sídlištní nálezy z 12. a 13. století, odhalené při výzkumech v letech 1959 a 1971. Jde však o nálezy z prostoru severozápadně od kostela, nikoli o přímý doklad jeho stáří.
Oltář, který změnil zasvěcení
Současný hlavní oltář do Poříčí nepřišel jako součást původního vybavení. Roku 1746 jej sem přenesli z kostela sv. Havla. Původní obraz sv. Havla nahradil obraz sv. Petra, a barokní oltář tak získal podobu odpovídající zasvěcení poříčského kostela svatým Petrovi a Pavlovi.
V interiéru jsou také obrazy Vzkříšení Lazara a Bohatec a chudý Lazar. Další pozornost poutá Madonna di Foligno. Josef Hellich ji namaloval v Římě roku 1835 podle Rafaelova originálu. Naproti ní se podle obecního popisu nachází obraz Ježíš přítel dítek od Fr. Waldherra. Výčet obrazů ukazuje, že výtvarná výbava kostela se neomezuje na jedinou historickou vrstvu.
O nástěnných malbách v apsidě se někdy uvádí datování do 13. až 14. století. Tento údaj se ale nepodařilo nezávisle potvrdit, stejně jako jejich současný stav. Při návštěvě proto nelze bez dalšího ověření počítat s tím, že jsou malby přístupné nebo dobře patrné.
Petr a Pavel: dva zvony s rozdílným osudem
Větší zvon Petr odlil roku 1507 pražský mistr Bartoloměj. Podle obecního zpravodaje měří na výšku 78 centimetrů a jeho spodní průměr je 98 centimetrů. Zpravodaj jej označuje za největší zvon ze dvou poříčských kostelů. K jeho historii patří i místní vyprávění o zlodějích, kteří se jej pokusili odcizit. Při pokusu měli vylomit sloupek ve věži, ale po vyrušení zvon nechali na blízkém poli.
Menší Pavel pochází z roku 1599 a v minulosti sloužil jako umíráček. Jeho srdce je zlomené a spodní okraj poškozený, takže se na něj podle obecního zpravodaje nezvoní. Zpravodaj také uvádí, že poříčské zvony se vzhledem ke stáří rozeznívají pouze ručně. Jejich dnešní stav se může měnit, a proto je vhodné brát tyto informace jako popis doložený v obecním periodiku.
Co čekat při návštěvě
Kostel je nejzajímavější jako celek: návštěvník tu může číst jeho dlouhý vývoj v jednoduchém kamenném těle, přeneseném barokním oltáři i ve zvonech s odlišnými příběhy. Není však doložená spolehlivá aktuální otevírací doba ani možnost běžných prohlídek. Chcete-li nahlédnout dovnitř, ověřte si přístup u farnosti; návštěvu lze plánovat například v době bohoslužby.