V bezprostředním sousedství historického kláštera Emauzy stojí stavba, která jako by přišla z úplně jiného světa. Tři skleněné pavilony se vznášejí nad společnou podnoží a jejich výrazné přesahy vytvářejí dojem levitujících kostek. Právě podle tohoto vzhledu se areálu začalo říkat Pragerovy kostky.
Soubor navrhli architekti Karel Prager a Jiří Kadeřábek jako sídlo Sdružení projektových ateliérů, později Projektového ústavu výstavby Prahy. Stavba vznikala v uvolněné atmosféře druhé poloviny 60. let a dokončena byla v roce 1975. Přestože původní záměr počítal s rozsáhlejším areálem, realizovány byly pouze tři pavilony.
Modernismus vedle kláštera
Pragerovy kostky jsou pozoruhodné především vztahem ke svému okolí. Na jedné straně stojí moderní administrativně-výstavní komplex s prosklenými fasádami, na straně druhé benediktinský klášter Na Slovanech, známý jako Emauzy. Kontrast historické architektury a strohé geometrie není náhodný – právě výrazný vstup nové stavby do staršího prostředí patří k jejím nejsilnějším rysům.
Architektura navazuje na mezinárodní modernismus a inspiraci Ludwigem Miesem van der Rohe. Pravidelný konstrukční rastr, sklo, kov a zavěšená fasáda dávají stavbě technický a téměř průmyslový výraz. Zároveň však nejde jen o efektní obal. Pavilony byly navrženy tak, aby nabízely co největší volnost při využití vnitřního prostoru.
Kostky, které měly být otevřenější
Horní podlaží spočívají na pevných centrálních jádrech a nosných prvcích, takže interiéry mohly zůstat relativně volné. Dispozice bylo možné měnit pomocí montovaných příček. V době vzniku šlo o progresivní přístup, který odpovídal představě pružného pracoviště i moderní instituce.
Původní koncepce přitom nesměřovala pouze k administrativě. Počítala také s výstavními prostory, veřejně přístupnými terasami a výraznějším propojením s městem. Tato vize se nikdy neuskutečnila v plném rozsahu. Právě na ni chce navázat současná obnova, která má areál více otevřít veřejnosti.
V minulosti zde sídlil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a fungovalo tu také Centrum architektury a městského plánování, známé jako CAMP. To nabízelo výstavy, přednášky a debaty o podobě Prahy. Po rekonstrukci se má jeho působení rozšířit do větší části komplexu. Výstavní funkce se má vrátit v současné podobě, například jako prostor pro prezentaci architektury, stavebnictví a rozvoje města.
Obnova za cenu nové etapy
Od dokončení v roce 1975 neprošel areál zásadní rekonstrukcí. Technické vybavení, energetická náročnost, požární bezpečnost i některé konstrukční části už proto neodpovídají dnešním požadavkům. Připravovaná obnova zahrnuje opravu obvodového pláště, modernizaci technologií, statická opatření i úpravy interiérů.
Důležitým cílem je přitom zachovat co nejvíce z původního charakteru. Při rekonstrukci mají zůstat například cenné obklady, dlažby, svítidla a kliky. Projekt počítá také s cirkulárním přístupem: vybavení a materiály se mají při demontáži třídit a v co největší míře znovu využít. Celkové náklady se nyní uvádějí přibližně ve výši 1,4 miliardy korun, část financování pokryla dotace z Modernizačního fondu.
Co uvidí návštěvníci dnes
Areál podle aktuálních informací od července 2026 prochází rekonstrukcí a jeho interiéry, CAMP ani terasy proto není možné běžně navštívit. Program CAMPu se během prací přesouvá mimo původní sídlo; konkrétní možnosti je vhodné ověřit před cestou.
Zvenčí však Pragerovy kostky stále nabízejí silný architektonický zážitek. Z ulice Vyšehradská lze sledovat jejich vztah ke klášternímu areálu i konstrukci, která horní patra opticky odlehčuje. V podloží místa se navíc dochovaly pozůstatky starší zástavby a pivovarské sklepy spojené s dřívějším využitím emauzské zahrady.
Pragerovy kostky nejsou podle dostupných podkladů kulturní památkou, jejich význam tím ale nemizí. Představují mimořádný doklad české architektury druhé poloviny 20. století – a také připomínku doby, kdy se v Praze experimentovalo s podobou práce, města i veřejného prostoru.