U kostela svatého Štěpána se v 19. století odehrály hned tři svatby významných českých skladatelů. Bedřich Smetana si zde v roce 1849 vzal Kateřinu Kolářovou, Antonín Dvořák Annu Čermákovou a o čtvrt století později Josef Suk Dvořákovu dceru Otýlii. Právě podobné příběhy odhaluje venkovní hra Putování Prahou 2: Hudební velikáni.
Bezplatná poznávací trasa vznikla v roce 2024 u příležitosti Roku české hudby. Propojuje Nové Město, Vinohrady a Vyšehrad a zavede návštěvníky na místa, kde skladatelé žili, studovali, tvořili nebo kde dnes odpočívají. Celá procházka měří přibližně 5,4 kilometru a její absolvování zabere zhruba dvě hodiny.
Od svatebního kostela k Dvořákovu muzeu
Trasa začíná v prostředí, kde se hudební historie přirozeně potkává s běžným městským životem. Kostel svatého Štěpána připomíná nejen významnou sakrální památku Nového Města, ale také osobní osudy tří skladatelů. Zastavení u někdejšího Nového českého divadla zase vrací návštěvníky k pražské divadelní scéně, která stávala u Demínky do roku 1885.
Silným bodem putování je Muzeum Antonína Dvořáka v barokním letohrádku Amerika v ulici Ke Karlovu. Stavba z počátku 18. století vznikla podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera a její zahradu zdobí sochy připisované dílně Matyáše Bernarda Brauna. Muzeum zde působí od roku 1932 a uchovává Dvořákovy rukopisy, korespondenci, fotografie i osobní předměty. Kdo si chce procházku rozšířit také o interiér, měl by si předem ověřit aktuální návštěvní režim.
Janáček, Nedbal, Suk a další příběhy v ulicích
Hudební velikáni nejsou na trase připomenuti jen prostřednictvím velkých institucí. Jedna ze zastávek vede k domu na Karlově náměstí, kde během studií pobýval Leoš Janáček. Jeho přítomnost připomíná pamětní deska s bustou. Další místo na adrese Na Zderaze souvisí se skladatelem Oskarem Nedbalem.
Do putování se zapojují také dům Josefa Suka, Kateřinský ústav a další body spojené s hudebním životem Prahy. Návštěvník tak nesleduje pouze chronologii dějin hudby, ale především proměnlivou městskou scenérii. Činžovní domy, kostely, náměstí i zaniklé divadlo připomínají, že slavní skladatelé nebyli od Prahy odděleni v muzeálních vitrínách. Žili ve stejných ulicích, chodili kolem stejných domů a potkávali město, které dnes procházíme my.
Procházka s úkoly místo obyčejné prohlídky
Hra je vhodná pro samostatné návštěvníky, rodiny i menší skupiny. Na každé z deseti zastávek čeká úkol. Některé otázky se vztahují přímo k místu, jiné ověřují znalosti ze života a díla hudebních osobností. Za celou trasu lze získat až 100 bodů, tedy deset za každý bod putování.
Hrát lze prostřednictvím chytrého telefonu nebo tabletu. K dispozici je také dokument s otázkami k vytištění, který poslouží jako pomůcka při cestě; odpovědi je možné následně zadat online. Soutěž o věcné ceny se vztahovala k roku 2024, trasa však podle organizátora zůstává dostupná i po skončení soutěže. Smyslem dnešní návštěvy tak není závod, ale spojení pohybu, hledání detailů a poznávání hudební historie.
Finále mezi hroby české hudby
Závěr patří Vyšehradskému hřbitovu a hrobce Slavín. Hřbitov je nejstarším dosud užívaným hřbitovem historické Prahy a v 19. století získal podobu s neorenesančními arkádami. Odpočívá zde více než tisíc významných osobností, zatímco ve Slavínu našly místo přibližně čtyři desítky představitelů českého veřejného života.
Právě tady se kruh putování uzavírá. Antonín Dvořák i Bedřich Smetana jsou pohřbeni na Vyšehradském hřbitově. Dvořákův hrob navíc zdobí výtvarné prvky s jeho bustou, motivem smuteční vrby a harfy. Hudební trasa tak končí na místě, které není jen pietním prostorem, ale také působivou galerií náhrobků a svědectvím o tom, koho si česká společnost chtěla uchovat v paměti.
Prakticky: Trasa vede rušnými ulicemi, přes schody a s převýšením směrem k Vyšehradu. Je třeba počítat s tramvajovým provozem, přecházením magistrály i s tím, že některé průchody, například Kateřinskou zahradou, nemusí být vždy otevřené. Samostatnou návštěvní dobu má také Vyšehradský hřbitov. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální přístupnost jednotlivých míst.