Na skalnaté ostrožně nad soutokem Veličky a Kouteckého potoka neleží pozůstatky jednoho obyčejného hrádku. Puchart u Potštátu tvořily dvě samostatné hradní části, vzdálené od sebe něco málo přes sto metrů. Právě tato podoba dělá z lokality neobvyklou ukázku středověkého opevnění v českých zemích.
Dnes tu návštěvník nenajde vysoké zdi ani upravený hradní areál s pokladnou. V lese se zachovaly hlavně terénní stopy: příkopy, valy, zbytky obvodového opevnění a relikty zděných staveb. Kdo se sem vydá, musí číst hrad především z tvaru ostrožny a z nenápadných pozůstatků ukrytých mezi stromy.
Dvojhrad nad údolím
Puchart vznikl patrně na přelomu 13. a 14. století, případně na počátku 14. století, v době kolonizace Oderských vrchů. Přesné okolnosti jeho založení ale zůstávají nejasné. K místu se vztahuje predikát Záviše z Potštátu z doby kolem roku 1320, zatímco první písemná zmínka o Potštátu bývá kladena do roku 1322.
Poloha nebyla zvolena náhodou. Ostrožna umožňovala výhled do údolí a pravděpodobně také dohled nad důležitou komunikací mezi Hranicemi a Potštátem. Nelze však s jistotou říci, jak rozsáhlý prostor hrad skutečně kontroloval ani zda byl hlavním správním centrem zdejšího panství.
Rozdělení na přední a zadní hrad je v místních podmínkách pozoruhodné. V terénu jsou patrné zbytky zdiva předního hradu, části obvodového opevnění i pozůstatky obytné věže zadního hradu. Opevnění doplňovaly vnější příkopy a valy, které mohou být pro dnešního návštěvníka čitelnější než samotné zbytky staveb.
Hrad, který hledá své jméno
Také název lokality má složitější příběh než běžná hradní jména. Označení Puchart se sice během více než půldruhého století vžilo a dnes je nejpoužívanější, podle odborných výkladů ale nejspíš nejde o původní historický název. Mělo vzniknout chybným přečtením nebo pozdější úpravou staršího označení, spojovanou s hranickým vlastencem Janem Heliodorem Augustem Gallašem.
V odborné literatuře se objevují také názvy Pustý zámek a Zighart. První z nich se používá dodnes jako odborné označení lokality. Naproti tomu jméno Sudetský zámek nelze považovat za spolehlivě doložený historický název; podle odborné studie se v místní ani odborné tradici výrazněji neujalo.
Jak Puchart zanikl?
Ani konec hradu není zcela bez otazníků. Městské podání uvádí, že Puchart na konci 14. století dobyla vojska moravského markraběte Prokopa a následně jej pobořila. Odbornější výklad je opatrnější a spojuje zánik dvojhradu především s jeho opuštěním poté, co vznikla tvrz přímo v Potštátě.
Listiny z let 1377, 1388 a 1408 sice hovoří o hradní tvrzi, podle archivní studie se však tato stavba pravděpodobně nacházela právě v Potštátě, nikoli nutně na místě dnešního Puchartu. Jisté proto není ani to, zda byl hrad násilně zničen, nebo postupně ztratil význam a zanikl po přesunu sídla jinam.
Výlet do Potštátského skalního města
Puchart je součástí širšího výletního prostoru kolem Potštátského skalního města. K lokalitě se dá zamířit po žluté turistické trase z údolí Kouteckého potoka. Tato varianta však zahrnuje strmější výstup a překonání toku. Delší a pohodlnější přístup popisují turistické trasy od autobusové zastávky Pod Kyžlířovem přes samotu Rasovna. Stav značení i dopravní spojení je vhodné před cestou ověřit.
Výprava vede lesem, kolem skalních útvarů a údolím Veličky. Samotná zřícenina je volně přístupná, bez pokladny a pravidelných prohlídek. Nejde proto o výlet za velkolepými hradními interiéry, ale za krajinou a archeologickou stopou místa, které si žádá trochu představivosti.
Puchart je evidován jako významná archeologická lokalita. Pevná obuv je v lesním a místy strmém terénu samozřejmostí, za mokra je třeba zvýšit opatrnost. Do valů a zbytků zdiva se nesmí zasahovat, nic odnášet ani hledat pomocí výkopů. Největší hodnotou návštěvy je právě možnost pozorovat, jak středověký hrad stále prozrazuje svou podobu prostřednictvím krajiny.