V Divoké Šárce se minulost neukazuje v podobě vysokých zdí ani opravených bran. Je třeba číst krajinu: skalní ostrohy, prostor nad soutěskou a nenápadné valy. Právě tady se navíc potkávají dvě odlišné kapitoly osídlení. Na Šestákově skále žili lidé už v pravěku, zatímco raně středověké hradiště stálo na protější Kozákově skále a v přilehlém prostoru.
Šestákova skála a stopa z neolitu
Šestákova skála leží na jižní straně šárecké soutěsky. Archeologové ji spojují s pravěkým sídlištěm, jehož nálezy daly jméno šáreckému stupni kultury s lineární keramikou. Keramika náležející ke střednímu neolitu se datuje přibližně do roku 5500 př. n. l. Jde tedy o velmi starou stopu lidského života v pražské krajině.
Je důležité tuto polohu nezaměnit s pozdějším slovanským hradištěm. Pravěké osídlení se soustředilo na Šestákovu skálu, ale její opevnění je pouze předpokládané. V raném středověku už podle památkářů nebyla součástí hradiště, které vzniklo na Kozákově skále na druhé straně soutěsky.
Opevněné centrum na Kozákově skále
Kozákova skála převyšuje okolní terén zhruba o 20 až 30 metrů. Její výhodná poloha tvořila akropoli hradiště, k níž se na severovýchodě připojovala dvě předhradí. Celý areál měl přibližně 25 hektarů. Někdejší opevnění dnes připomínají především terénní valy; nadzemní hradby, které by návštěvník mohl obdivovat jako ruiny, se tu nedochovaly.
Při procházce proto pomáhá představit si, jak krajinu využívali její dávní obyvatelé. Skalní okraje a členitý terén nabízely přirozenou ochranu, k níž se přidávaly uměle vytvořené valy. Nejde však o místo, kde by se dala celá podoba opevnění snadno přečíst na první pohled. Archeologická lokalita zůstává především příběhem ukrytým v reliéfu a v nálezech.
Hradiště před vzestupem Pražského hradu
Šárecké hradiště vzniklo přibližně v 8. století, v době před přemyslovským mocenským vzestupem, a zaniklo nejpozději v 10. století. Patřilo ke starším centrům Pražské kotliny. Po polovině 9. století začala jeho význam přebírat jiná centra, mimo jiné Pražský hrad a Levý Hradec. Šárka tak připomíná dobu, kdy politická a správní mapa zdejšího území ještě nebyla ustálená.
Nálezy, mezi nimiž jsou avarská litá kování a franská mince, svědčí o dálkových kontaktech místní elity. Hradiště mohlo plnit správní nebo směnnou funkci, její přesnou podobu ale nelze považovat za jistě prokázanou. Právě takové nálezy dávají místu širší rozměr: ukazují, že zdejší obyvatelé nebyli odříznuti od dění za hranicemi svého sídla.
Jak památku poznat v dnešní krajině
Hradiště Šárka je národní kulturní památkou, přesto tu návštěvník nenajde monumentální pozůstatky. K lokalitě se lze podle Archeologického ústavu AV ČR dostat tramvají do zastávky Divoká Šárka a pokračovat pěšky. V terénu stojí za pozornost hlavně poloha obou skal a reliéf někdejšího opevnění. Orientační bod u vstupu na akropoli leží na souřadnicích 50°05'48.31" N, 14°19'15.60" E.
Dosavadní poznání má své limity. Na místě neproběhl soustavný archeologický výzkum; v 50. a 60. letech 20. století se uskutečnilo několik menších průzkumů a v roce 2015 také řízená detektorová prospekce. Šárka tak nabízí spíš pozorné setkání s krajinou než hotovou expozici. Když člověk ví, že dvě sousední skály patří dvěma různým obdobím, začne členitý terén vyprávět příběh mnohem přesvědčivěji.