V přírodní památce Solisko se ochrana lesa nepozná jen podle stromů, které tu rostou. Důležité je i to, co v běžném hospodářském lese často mizí: padlé kmeny, vývraty a dřevo, které se pomalu rozkládá. Na jižním svahu hřbetu v Hostýnských vrších tak může les z velké části pokračovat vlastním tempem.
Solisko leží v katastru Držkové ve Zlínském kraji, pod lokalitou U Tří kamenů. Chráněné území se rozkládá v nadmořské výšce přibližně 580 až 720 metrů a jeho výměra je podle krajských údajů necelých deset hektarů. Není to rozsáhlý lesní komplex, ale cenný zbytek někdejších jedlobukových porostů, které bývaly v Hostýnských vrších rozšířenější.
Jedlobučina s proměnlivým příběhem
Předmětem ochrany je původní karpatská jedlobučina. Buky v místním porostu se obnovovaly přirozeně a les se převážně ponechává samovolnému vývoji. Solisko tak ukazuje, jak může les vypadat, když jeho podobu neurčuje pravidelná těžba a odklízení všeho, co spadlo na zem.
Jedle bělokorá, která dala tomuto typu lesa jméno spolu s bukem, zde od poloviny 20. století ustupovala. Několik zdravých jedinců se však v lokalitě stále nachází. Jeden z nich má podle krajských údajů přibližně 180 let. Je připomínkou dřívějšího složení porostu i toho, že změny v lese mohou probíhat v měřítku několika generací.
Proč se odtud neodváží každý padlý kmen
Mrtvé dřevo není v chráněném lese zbytek poškození, který je třeba uklidit. Rozkládající se kmeny a vývraty vytvářejí prostředí pro houby, hmyz a další organismy a postupně vracejí živiny do půdy. Starý les proto netvoří jen stojící stromy: součástí jeho života jsou také různá stadia odumírání a rozkladu.
V Solisku jsou evidovány například střevlíci, batolec duhový a korálovec jedlový. K místním druhům patří také strakapoud bělohřbetý, datel černý, lejsek malý, kos horský, ořešník kropenatý a rejsek horský. Jde o doložený výskyt, nikoli o příslib, že se každý z nich ukáže při procházce. Přítomnost těchto druhů ale podtrhuje význam různorodého lesního prostředí, které poskytuje úkryt i potravu.
Od hraničních kamenů do tichého svahu
Památka byla vyhlášena v roce 1987 a o deset let později přehlášena a rozšířena. Zajímavým bodem nad jejím svahem jsou U Tří kamenů. Dodnes tu stojí tři pískovcové hraniční kameny, které připomínají dobu, kdy se v tomto místě stýkaly hranice lukovského, bystřického a kelčského panství.
K U Třem kamenům vedou značené turistické trasy a od rozcestí lze pokračovat směrem na Tesák, Troják nebo Hostýn. Solisko leží na svahu pod nimi, nejde však o návštěvnické zařízení s vlastní adresou ani o místo, kde by bylo nutné procházet lesem mimo značení. Před výletem je vhodné ověřit aktuální trasu a její značení. V chráněném území má smysl držet se šetrného pohybu a ponechat dřevo i další přírodní prvky na místě.
Malá památka v širší krajině
Solisko je jednou ze tří přírodních památek na katastru Držkové. Severní část obce navíc zasahuje do Ptačí oblasti Hostýnské vrchy, která patří do soustavy Natura 2000. Výlet k U Tří kamenů tak může spojit pozorování lesní krajiny s připomínkou někdejšího správního členění panství. Největší hodnotou Soliska přitom není jediný vyhlídkový bod, ale samotný les: místo, kde staré stromy, nové výhonky i tlející dřevo tvoří jeden celek.