Voda tu nespadá jediným vysokým skokem, ale v několika stupních se prodírá žulovou roklí. Soustava vodopádů Velkého Štolpichu, známého také jako Černý Štolpich, překonává v horní části soutěsky přibližně třicetimetrový výškový rozdíl. Navazují na sebe menší vodopády, kaskády a peřeje, jejichž podoba se mění podle deště a aktuálního průtoku.
Velký Štolpich v sevření skal
Rokle Velkého Štolpichu leží mezi Ořešníkem a skalní vyhlídkou Krásná Máří. Prudké svahy, balvany, mokré kameny a kořeny vytvářejí scenérii, která působí divoce i přesto, že údolím prochází značená turistická cesta. Nejzajímavější část čeká návštěvníky v okolí vodopádu, kde se potok prodírá skalními stupni a mizí v tmavých zářezech soutěsky.
Nejde tedy o jeden kompaktní vodopád s jediným svislým pádem. Údaj o třiceti metrech označuje celkové převýšení vodopádové soustavy, nikoli výšku jedné stěny. Právě souhra jednotlivých stupňů, kaskád a peřejí však dává místu jeho charakter.
Malý Štolpich nabízí jinou tvář údolí
Neméně zajímavý je Malý Štolpich, označovaný také jako Bílý Štolpich. Jeho údolím vede modře značená trasa z Ferdinandova a podél toku lze sledovat řadu menších vodopádů a kaskád. Oproti dramatičtější rokli Velkého Štolpichu je tu zážitek více založený na postupném putování krajinou: potok, balvanité svahy a bukový les se střídají v krátkých, působivých úsecích.
Po soutoku obou toků vzniká Sloupský potok. Názvy proto není vhodné zaměňovat: Velký Štolpich bývá v některých materiálech uváděn jako Černý, Malý jako Bílý a Sloupský potok označuje až vodu pod jejich spojením.
Výlet z Hejnic nebo Ferdinandova
Nejčastějším výchozím bodem jsou Hejnice, případně jejich část Ferdinandov. Odtud vede zelená značka k rozcestí Pod vodopády, odkud se pokračuje po žluté trase údolím Velkého neboli Černého Štolpichu. K Malému Štolpichu se lze vydat po modré značce směrem k rozcestí Malý Štolpich – vodopád.
Obě údolí lze spojit do delšího okruhu. Jedna z variant z Hejnic vede přes Velký Štolpich na hřeben, pokračuje kolem Krásné Máří a následně sestupuje k Malému Štolpichu. Takový výlet měří přibližně 15 kilometrů, konkrétní délka se však liší podle zvolené trasy a místa nástupu.
Další možností je přístup od oblasti Čihadel a bývalých Tetřevích bud po hřebenových cestách. Výlet lze obohatit o vyhlídku Krásná Máří, odkud se při dobré viditelnosti otevírá pohled k Hejnicím a do Frýdlantska. Historická Štolpišská silnice pak připomíná dobu, kdy údolí nesloužilo jen turistům, ale také dopravě.
Bučiny, žula a příběhy v krajině
Štolpichské rokle jsou součástí národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. Chráněné území vyniká přirozenými bukovými lesy, balvanitými svahy, skalními útvary a roklemi s vodopády. Jizerskohorské bučiny byly v roce 2022 zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO jako součást evropské lokality Dlouhověké bukové lesy a pralesy.
Krajina má také historickou vrstvu. Název Velký Štolpich se podle výkladu Lesů České republiky spojuje s někdejší těžbou zlata a dalších drahých kovů ve štolách. S místem se traduje rovněž příběh o tom, že zdejší scenérie údajně inspirovala Carla Mariu von Webera při pobytu v nedalekých Lázních Libverda k opeře Čarostřelec. Jde však o tradovanou souvislost, nikoli o jednoznačně doložený fakt.
Na cestu s pevnou obuví
Rokle nejsou vhodné pro kočárky a některé úseky ani pro jízdní kola. Terén je prudký, skalnatý a po dešti kluzký; mokré kameny a kořeny mohou výlet výrazně zpomalit. Bezpečnější je držet se značených cest, nevstupovat na nestabilní okraje skal a respektovat návštěvní řád rezervace.
Před cestou se vyplatí ověřit aktuální stav značení, lávek a průchodnosti tras. Vodopády mohou být po vydatných srážkách nejpůsobivější, za sucha naopak ukazují spíše strukturu skal a tiché kaskády. Právě proměnlivost vody, lesa a světla je jedním z důvodů, proč se do Štolpichu vyplatí vracet.