Socha svatého Huberta v zámeckém parku v Loučné nad Desnou je víc než jen ozdobou romantické zahrady. Litinová plastika z roku 1846 propojuje šlechtické mecenášství s průmyslovou tradicí podhůří Jeseníků: vznikla v době, kdy zdejší panství získávalo novou podobu a sobotínské železárny dokázaly vyrábět také umělecká díla.
Odborná práce připisuje plastiku vídeňskému sochaři Adamu Ramelmayerovi a řadí ji k nejstarším dochovaným uměleckým dílům zámeckého parku. Její příběh tak umožňuje nahlédnout do doby, kdy se park neupravoval jen jako přírodní kulisa, ale také jako prostor, v němž se setkávala architektura, sochařství a místní hospodářství.
Světec odlitý ze železa
Svatý Hubert bývá spojován s lovem a myslivostí, a proto se jeho postava dobře hodila do šlechtického zámeckého parku. Loučenská plastika je litinová a podle odborného podkladu patří k výrobkům sobotínských železáren. Právě spojení uměleckého návrhu s místní výrobou jí dává zvláštní význam: není pouze dekorací, ale také připomínkou řemeslné a průmyslové zdatnosti regionu.
Železárny se pojí s rodinou Kleinů, která získala loučenské panství v roce 1844. Nelze však bez dalšího dokladu tvrdit, že právě Kleinové nechali sochu vyrobit. Jisté je, že plastika vznikla krátce po jejich příchodu a že parkové sochařství využívalo uměleckou litinu ze Sobotína.
Park jako galerie pod širým nebem
Hubert nebyl v Loučné osamocenou ozdobou. Podle odborné práce se v parku do konce osmdesátých let 19. století nacházelo celkem sedmnáct soch: pět litinových, pět kamenných a sedm terakotových. Taková výbava proměňovala procházku mezi stromy v setkání s promyšleným souborem uměleckých děl.
Park vznikal a proměňoval se v několika etapách. Jeho krajinářská podoba se spojuje s úpravami za hraběte Mitrovského v letech 1839 až 1845, na něž navázal vývoj za Kleinů. Nejde tedy o dílo jediného okamžiku ani jediného majitele. Jednotlivé zásahy postupně utvářely místo, kde se přírodní scenérie doplňovala o vodní prvky, zákoutí a plastiky.
Historie loučenské sochy má také slezskou paralelu. Mladší, totožná plastika svatého Huberta se nachází v zámeckém parku v Jindřichově ve Slezsku. Podle odborné práce ji tam umístil mladší bratr Alberta Kleina. Obě sochy tak připomínají, jak se rodinné vazby a zájem o parkovou výzdobu mohly otisknout do různých zámeckých areálů.
Procházka mezi rybníky a vzácnými dřevinami
Zámecký park v Loučné nad Desnou je kulturní památkou. Po revitalizaci v něm návštěvníci mohou objevovat dva rybníky, grottu i vzácné dřeviny. Turistické informace zmiňují také repliku původní sochy Neptuna. Hubert je tak součástí širšího příběhu parku, jehož zajímavost nespočívá v jediné plastice, ale v souhře zeleně, vody a historické výzdoby.
U samotné sochy není možné spolehlivě potvrdit, zda se dnes nachází na původním místě, v jakém je stavu a zda je běžně přístupná zblízka. Při návštěvě je proto lepší vnímat její historickou roli v kontextu celého areálu, nikoli počítat s tím, že ji bude možné určitě spatřit. Zámek podle turistických informací není veřejnosti běžně přístupný, park navštívit lze; dostupnost případných komentovaných procházek a aktuální režim se mohou měnit.
Loučná nad Desnou nabízí příležitost poznat zámecký park jako kulturní krajinu, ne pouze jako místo k odpočinku. Příběh litinového Huberta v ní spojuje uměleckou představu sochaře, technické možnosti sobotínských železáren i proměny panství v 19. století. Právě tato nečekaná vazba mezi sochou a průmyslem dělá z plastiky zajímavou zastávku při objevování regionu.