Dvě obří tváře vytesané do pískovce působí, jako by nad Želízy hlídaly krajinu. Čertovy hlavy měří přibližně devět až deset metrů a patří k nejvýraznějším skalním dílům Václava Levého. Když se od nich vydáte dál, čeká vás Klácelka – umělá jeskyně, jejíž stěny vyprávějí o zvířatech, lidských vlastnostech i blanických rytířích.
Kuchař, který začal tvořit v pískovci
Levý přišel kolem roku 1840 na liběchovský zámek jako kuchař. V okolních pískovcích pak začal vytvářet díla, která dnes tvoří pozoruhodný soubor rozesetý krajinou kolem Želíz a Liběchova. Vedle Čertových hlav a Klácelky k němu patří také Blaník, Had nebo Harfenice.
Čertovy hlavy vznikaly v první polovině 40. let 19. století. Nejde o sochy přenesené do krajiny, ale o tváře vytesané přímo do dvou samostatných pískovcových bloků. Jejich velikost návštěvníka překvapí zejména při pohledu zblízka: skalní útvar se promění v monumentální tvář, jejíž výraz dotvářejí stíny a struktura kamene.
Právě propojení umění a přírodního prostředí je pro Levého dílo podstatné. Pískovec mu poskytl materiál i místo, ale současně je vystavil počasí a dalšímu poškozování. Na reliéfech se podepsaly povětrnostní vlivy i vandalismus, takže některé detaily už dnes nelze vnímat v původní podobě.
Klácelka jako kamenná satira
Klácelka je umělá jeskyně, jejíž výzdoba čerpá z básně Ferina Lišák od Františka Matouše Klácela. Zvířecí postavy v ní představovaly alegorie lidských vlastností. Reliéfy tak nebyly jen dekorací: odkazovaly k literární satiře, která si brala na mušku lidské chování. Protože je část výjevů poškozená, jejich původní podoba a význam se dnes čtou obtížněji.
Před jeskyní leží prostor označovaný jako Blaník. Jeho reliéfy připomínají Jana Žižku, Prokopa Holého a Zdeňka Zásmuckého; ve výjevech se objevují také trpaslíci, kteří kují zbraně pro blanické rytíře. Historické postavy a známá pověst tu dostávají podobu vytesanou do skalní stěny. Návštěva tak není jen cestou k jednomu působivému objektu, ale i setkáním s představivostí a příběhy 19. století.
Pěšky mezi skalními díly
Čertovy hlavy a Klácelka se dají spojit do pěšího výletu ze Želíz. Pro přístup ke Klácelce se doporučuje vyrazit od rozcestníku pod Čertovými hlavami a pokračovat podle turistického značení. Jde o cestu do přírodního terénu, nikoli o upravenou promenádu; kočárky se pro ni nehodí. Před cestou je rozumné ověřit aktuální stav tras.
V okolí lze výlet rozšířit o další Levého práce, například Had nebo Harfenici, a vnímat je jako jednotlivé zastávky v krajině. Lesní úseky mohou mít výmoly či hlubší písek, proto je vhodná pevná obuv. Alternativní přístup od Boží Vody vede podél frekventované silnice a není doporučován zejména skupinám a rodinám s dětmi.
Místo leží v obci Želízy v okrese Mělník, ve Středočeském kraji. Ačkoli je nedaleko Liběchov, administrativně pod něj nespadá. Jednoznačná poštovní adresa pro přírodní lokalitu není určena; při plánování proto jako výchozí bod použijte Želízy a místní turistické značení.
Dílo, které potřebuje ohleduplnost
Čertovy hlavy, Blaník, Klácelka a další Levého skalní práce jsou chráněny jako kulturní památka od roku 1958. Jejich stav ale ovlivňuje čas i zásahy člověka. Informační tabule u Blaníku a Klácelky připomíná potřebu ochrany; při návštěvě má smysl držet se cest a do reliéfů nijak nezasahovat.
Výlet u Želíz nabízí neobvyklý pohled na sochařství: místo galerie se prochází lesem a místo kamene přineseného do ateliéru čekají tváře a příběhy vytesané přímo do skály. Čertovy hlavy zaujmou měřítkem, Klácelka zase vrstvami literárních a historických odkazů. Společně ukazují, jak výraznou stopu může člověk zanechat v krajině – a jak křehká tato stopa zároveň je.