Za příběhem Kateřiny z Komárova nestojí jen pozdější vyprávění o kruté šlechtičně. Její případ se skutečně dostal před komorní soud a podle jeho rozsudku jí bylo prokázáno čtrnáct vražd. Dějištěm násilí přitom nebyl Karlštejn, s nímž se její jméno často spojuje, ale Pičín na Příbramsku. Právě zde stojí tvrz, jejíž středověké jádro později splynulo s hospodářským provozem.
Středověké sídlo ukryté v hospodářském areálu
Pičínská tvrz vznikla patrně už ve 13. století, jisté písemné svědectví o ní však pochází až z roku 1473. Původně měla podobu rozměrné obytné věže. Její stavební vývoj pokračoval a pozůstatky sídla se nakonec staly součástí hospodářského areálu; budova byla později upravena a využívána jako sýpka.
Právě tato proměna dává místu zvláštní charakter. Tvrz dnes nepůsobí jako samostatná romantická zřícenina, ale její středověký původ přežívá v rámci stavby určené k praktickému využití. Zvenčí tak může být obtížné představit si, že tu kdysi stálo panské sídlo. Věžovité jádro a zachované gotické stavební prvky však připomínají starší podobu objektu.
Tvrz leží v obci Pičín, přibližně osm kilometrů vzdušnou čarou severovýchodně od Příbrami. Její areál je uzavřený a běžně není přístupný veřejnosti. Není proto vhodné vstupovat dovnitř bez svolení vlastníka. Kdo chce poznat okolí, může zamířit do podhůří Brd a k oblasti Hřebenů, která je veřejnosti přístupná.
Kateřina, její manžel a spor na Karlštejně
Kateřina z Komárova byla manželkou Jana Bechyněho z Lažan, karlštejnského purkrabího. Označení „česká Čachtická paní“ je ale až pozdější přirovnání, nikoli dobový titul. Ačkoliv její manžel zastával úřad na Karlštejně, podle dochovaných poznatků není doloženo, že by tam Kateřina pobývala. Činy, které se staly předmětem soudního řízení, byly spojovány s Pičínem.
Případ se dostal před komorní soud v souvislosti se sporem Jana Bechyněho s karlštejnským děkanem Václavem Hájkem z Libočan. Výpovědi poddaných zpočátku Kateřině příliš neublížily a vyznívaly v její prospěch. Významný obrat přineslo svědectví pražského kožešníka Prokopa Papeže. Soudní zápisy tak zachycují nejen obvinění z násilí, ale také situaci, v níž se svědkům mohlo obtížně vystupovat proti mocným lidem.
Co je doložené a co zůstalo pověstí
Komorní soud Kateřinu odsoudil k smrti hladem. Podle historických údajů jí bylo prokázáno čtrnáct vražd; není však bezpečné tvrdit, že se k nim sama přiznala. Její výslech se nedochoval, a proto nelze s jistotou rekonstruovat, co při něm zaznělo. Stejně tak je třeba opatrně zacházet s vyššími počty obětí, které se objevují v některých podáních.
Kateřina zemřela roku 1534 ve věži Mihulce na Pražském hradě. Vyprávění o okousaných prstech či dalších podrobnostech její smrti patří k tradovaným příběhům, nikoli k bezpečně potvrzeným faktům. Právě rozlišení mezi soudním záznamem a pozdější legendou dává případu na zajímavosti: za známou přezdívkou se skrývá skutečný proces, ale ne všechny dramatické podrobnosti lze doložit.
Místo, které stojí za poznání i zvenčí
Pičínská tvrz spojuje nenápadný stavební pozůstatek s příběhem, který zasáhl do dějin zdejšího panství i do života jeho poddaných. Návštěva proto nemusí znamenat prohlídku interiéru. I pohled na dochovanou stavbu v jejím dnešním prostředí může připomenout, jak se středověká sídla proměňovala — a jak se místní historie někdy zachovala spíš v dokumentech a vyprávěních než v podobě volně přístupné památky.