Roubený městský dům, který po staletí sloužil také jako hospoda, stojí v Úpici jen jako jedna část příběhu zdejšího muzea. Druhou najdete ve staré radnici na náměstí: galerie a expozice tu představují umění, místní dějiny, rodinu Čapků i archeologii hradu Vízmburk. Společně tvoří dvě různá, ale dobře propojená zastavení při poznávání města.
Stará radnice jako průvodce Úpicí
Městské muzeum a galerie J. W. Mezerové sídlí na Náměstí T. G. Masaryka 30. Už samotné umístění ve staré radnici dává návštěvě příjemný městský rámec: místo není jen schránkou na sbírky, ale součástí prostředí, jehož minulost pomáhá vysvětlovat.
Mezi stálé expozice patří galerie Julie Winterové-Mezerové a národopisná část. Další okruh připomíná rodinu Čapkovu a její pobyt v Úpici. Pro návštěvníka je to příležitost poznat méně známou místní kapitolu života rodiny, s níž si většina lidí spojuje především literaturu a umění. Jednotlivé části muzea tak nabízejí různé pohledy na město: přes výtvarnou tvorbu, každodenní život i osobní příběhy.
Vízmburk v nové stálé expozici
Úpické muzeum se věnuje také hradu Vízmburk a archeologickým nálezům, které s ním souvisejí. Na konci dubna 2024 zde zpřístupnili novou stálou expozici zaměřenou na archeologii, historii i současnost hradu. Návštěva tak může nabídnout základní seznámení s místem nejen jako s historickou stavbou, ale také jako s archeologickou lokalitou, jejíž minulost postupně přibližují objevené předměty.
Právě tato pestrost dělá z muzea víc než galerii nebo přehlídku místních pamětihodností. Zájemci si mohou poskládat obraz Úpice z několika vrstev: od umění přes život významných rodin až po dějiny okolní krajiny. Expozice se přitom nesoustředí pouze na dávnou minulost, ale připomíná i to, jak se historická místa poznávají a představují dnes.
Dřevěnka: dům, který je sám exponátem
Druhou adresou muzea je Dřevěnka v Žižkově ulici. Jde o mimořádně zachovalý roubený městský dům a národní kulturní památku. Jeho hodnota nespočívá jen v tom, že je starý: důležitá je také relativní úplnost a autentičnost stavby, díky nimž návštěvník vnímá historický dům jako celek, nikoli pouze jako soubor jednotlivých předmětů.
První zmínka o stavbě z nehraněných kulatých trámů pochází podle regionálních turistických informací z roku 1559. Dochované dřevo však souvisí s rozsáhlou přestavbou na počátku 17. století; právě tehdy se klade vznik podoby domu, která se zachovala do dneška. Je proto přesnější mluvit o více etapách jeho minulosti než o jediném datu založení.
Od sklonku první třetiny 18. století sloužila Dřevěnka jako městská hospoda a tuto úlohu si uchovala déle než 250 let. Dům tak nebyl odříznutým svědkem minulosti: patřil k běžnému životu města a vítal lidi, kteří se tu scházeli. Právě proměna od staršího roubeného stavení k dlouholeté hospodě dodává jeho historii konkrétní lidský rozměr.
Každodennost místo slavnostních dějin
V interiéru Dřevěnky se návštěvníci seznamují s každodenním životem na malém městě na přelomu 19. a 20. století. Vedle toho je tu expozice kočárků a panenek ze sbírky Lidmily Krejcarové. Historický dům a sbírkové předměty se tu doplňují: prostředí ukazuje, kde se žilo, zatímco vystavené věci přibližují, jak mohla vypadat všední zkušenost obyvatel.
Po rozsáhlé obnově se Dřevěnka znovu otevřela veřejnosti v létě 2018. Prohlídku lze spojit s návštěvou muzea ve staré radnici, je však třeba počítat se dvěma samostatnými adresami. Aktuální otevírací režim se může měnit, proto je vhodné ověřit si jej před cestou. Odměnou za krátké přesunutí po Úpici je výlet, který střídá galerii a regionální historii s bezprostředním setkáním s domem, jehož samotné trámy nesou dlouhý příběh města.