Na první pohled zaujme barokní tvář kostela svatého Michaela Archanděla. Při bližším pohledu se ale ukáže, že stavba v centru Králík není památkou jediné doby: pod pozdější podobou se skrývá renesanční původ a interiér doplňuje rokoková výzdoba. K tomu se přidává historie varhan, která sahá přinejmenším do roku 1704.
Od luteránského kostela k barokní stavbě
Kostel vznikl po roce 1577 jako renesanční trojlodní stavba určená luteránům. Roku 1610 byl přestavěn na kamenný kostel. Jeho dnešní podoba se utvářela později, při barokní přestavbě v letech 1768 až 1778, která následovala po požáru. Přesný rok požáru se v dostupných údajích liší, proto je jistější držet se samotného období přestavby.
Historické vrstvy nejsou jen součástí vyprávění o minulosti. V presbytáři a na triumfálním oblouku se zachovaly úseky renesančního kamenného kladí. Při návštěvě tak lze vnímat, že barokní vzhled nevznikl na prázdném místě, ale proměnil starší stavbu.
Prostor, který vede pohled vzhůru
Kostel je trojlodní, s pravoúhle uzavřeným presbytářem, kaplí svaté Anny a věží přistavěnou k jihovýchodnímu průčelí. Vnitřní prostor zvýrazňuje převýšená střední loď s valenou klenbou a lunetami. Boční lodě doplňují empory, tedy vyvýšené galerie, které členění interiéru dále rozšiřují.
Nad vstupní předsíní je umístěna pískovcová socha archanděla Michaela. Patrocinium kostela připomíná také hlavní oltářní obraz: Archanděl Michael v boji s ďáblem od jezuitského malíře Ignáce Raaba. Je to výrazný motiv, který propojuje zasvěcení chrámu s jeho výzdobou.
Rokoková výzdoba a starší varhany
V presbytáři se dochovala rokoková nástropní malba, jež interiéru dodává další výtvarnou vrstvu. Barokní architektura, rokokový detail a renesanční stavební pozůstatky tu nejsou oddělené do samostatných částí; setkávají se v jednom prostoru. Právě tato kombinace dává návštěvě kostela zvláštní půvab a umožňuje číst jeho dějiny přímo ve stavbě.
Také varhany mají delší minulost, než by se mohlo zdát z jejich dnešní podoby. První písemně doložený nástroj postavil roku 1704 Theodor Agadoni. V roce 1859 jej opravil Ignác Welzel a podle diecézních údajů se nástroj dochoval s drobnými úpravami. Nelze tedy bez dalšího tvrdit, že Welzel postavil celé současné varhany: jeho doloženou rolí byla oprava staršího nástroje.
Kostel živý hudbou i bohoslužbami
Varhany prošly podle krajského turistického portálu rozsáhlou rekonstrukcí v roce 1993. Kostel se uvádí také jako místo koncertů vážné hudby, a tak jeho historická hodnota nemusí zůstat jen předmětem obdivu. Hudba přirozeně navazuje na roli nástroje i prostoru, který slouží jako farní kostel.
Možnost prohlídky interiéru mimo bohoslužby ani aktuální koncertní program nelze považovat za samozřejmé. Před cestou je proto vhodné ověřit přístupnost a případné akce u farnosti nebo pořadatele. Při návštěvě Králík však kostel nabízí důvod zastavit se už svou vrstevnatou podobou: renesanční základ, barokní proměnu, rokokovou výzdobu a varhanní příběh, který začíná ještě před přestavbou chrámu.