Na Velkém Tisém se krajina neodehrává jen na vodní hladině. Zátoky, ostrovy, poloostrovy a pásy rákosin vytvářejí pestrou mozaiku prostředí, která je útočištěm mnoha druhů ptáků. Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý u Lomnice nad Lužnicí patří k nejvýznamnějším ornitologickým lokalitám v Česku a zároveň dobře ukazuje, jak přírodu Třeboňska po staletí utvářelo rybníkářství.
Krajina složená z vody, luk a rákosin
Rezervace byla vyhlášena v roce 1957 a podle aktuální evidence AOPK zaujímá 557,55 hektaru. Její součástí nejsou pouze rybníky, ale také louky, lesíky a pole. Právě střídání různých prostředí je pro zdejší přírodu podstatné: ptáci i další živočichové nacházejí v každém z nich jiné podmínky pro hnízdění, úkryt nebo hledání potravy.
Těžištěm území je Velký Tisý. Jeho členité břehy a zátoky přecházejí od otevřené vody k hustším mokřadním porostům. Návštěvník tak může při pohledu na jediný rybník sledovat několik podob krajiny najednou. Na jihu vede Zlatá stoka, která rybník zásobuje vodou a připomíná, že zdejší mokřady nejsou oddělené od lidského hospodaření.
Rybníkářské dílo, které stále žije
Velký Tisý vznikl na počátku 16. století a jeho budování je spojováno s rybníkářem Štěpánkem Netolickým. Dokončen byl roku 1505. O rok později se začala budovat Zlatá stoka, která se stala důležitou součástí vodního systému Třeboňska. Tyto stavby nejsou jen historickou kulisou: soustava rybníků a kanálů dodnes ovlivňuje podobu krajiny i život v ní.
Rybník je přitom zároveň přírodním prostředím i součástí kulturní krajiny, kterou lidé po generace udržovali. Ochrana rezervace proto neznamená, že se zdejší území vyvíjí bez jakéhokoli lidského vlivu. Jejím smyslem je chránit hodnotné mokřadní biotopy a druhy, jejichž podmínky závisí také na vodě a proměnlivém charakteru krajiny.
Ptáci v různých částech roku
Pro pozorování ptáků se hodí zejména období od března do července, kdy řada druhů hnízdí, a potom podzimní tah, přibližně od srpna do listopadu. Mezi druhy zaznamenávané v rezervaci patří orel mořský, rybák obecný, slavík modráček, bukač velký nebo sýkořice vousatá. Na rybnících lze pozorovat také různé druhy hus a kachen. Jejich výskyt se ale mění podle sezony a podmínek, takže žádný konkrétní druh není při jednotlivé návštěvě zaručený.
Orel mořský zde pravidelně hnízdí, zatímco například bukač velký, volavka červená a sýkořice vousatá hnízdí nepravidelně. Na sklonku léta a na podzim se na rybníku mohou shromažďovat početná hejna vodních ptáků. I bez dalekohledu je tehdy patrné, že rybník není jen klidnou vodní plochou, ale důležitou zastávkou na cestě krajinou. Trpělivé pozorování a dalekohled pomohou všimnout si života v dálce i mezi rákosinami.
Jak se vydat na návštěvu ohleduplně
K rezervaci se lze přiblížit od Lomnice nad Lužnicí; jako přístupová trasa se uvádí hlavní hráz Velkého Tisého. Ostrov Weidmannův na Malém Tisém je viditelný od železniční zastávky Lužnice. Území je přístupné po veřejných cestách, nikoli však volně ve všech mokřadech a břehových porostech. Držte se proto cest a respektujte hranice chráněného území. Klid je důležitý zejména v době hnízdění.
Rezervace je součástí širší soustavy ochrany přírody, která zahrnuje CHKO Třeboňsko, ptačí oblast i evropsky významnou lokalitu. Její hodnota navíc nekončí u ptáků. Mokřadní prostředí hostí vzácné rostliny, vydru říční, páchníka hnědého i několik druhů motýlů. Při návštěvě tak stojí za to vnímat nejen hladinu, ale i louky, okraje lesa a drobné změny mezi jednotlivými částmi krajiny.