Na vrcholu Velkého Mehelníku čeká místo, které jako by vybízelo k vlastnímu výkladu. Mezi stromy leží mohutné balvany a jeden z nich dostal jméno Loupežnický stůl. Plochý kámen vysoký přibližně metr má na povrchu miskovité prohlubně. Podle pověsti u něj hodovali loupežníci; jejich příběh ale není jediným způsobem, jak si zvláštní útvar vysvětlit.
Nejvyšší bod Píseckých hor
Velký Mehelník dosahuje výšky 633 metrů nad mořem a leží zhruba šest kilometrů jihovýchodně od Písku. Je nejvyšším vrcholem Píseckých hor, rozsáhlé příměstské rekreační oblasti a přírodního parku. Název Píseckých hor připomíná také středověké hornictví, které se v této krajině rozvíjelo.
Na Mehelník se vyráží pěšky, případně na trekovém kole. Lesem vedou cesty i pěšiny, takže cesta na vrchol nemusí být jen rychlým přesunem k cíli: stojí za to všímat si proměn terénu a skalních útvarů podél hřbetu. Výchozím bodem pro výlety po Píseckých horách může být například parkoviště u rybníku Beran; nejde však o údaj, který by sám o sobě určoval nejkratší přístup na vrchol. S občerstvením přímo na kopci ani v jeho blízkém okolí počítat nelze.
Loupežnický stůl mezi geologií a pověstí
Misky v kameni daly prostor fantazii a různým příběhům. Vedle loupežníků se s nimi pojí i výklady o obětech či dávných obřadech. Takové představy je ale třeba chápat jako pověsti, nikoli jako archeologicky potvrzené vysvětlení. Prohlubně mají přírodní původ a vznikly zvětráváním. Právě kontrast mezi obyčejným geologickým procesem a lidskou potřebou přisoudit místu příběh dělá z Loupežnického stolu pozoruhodný cíl.
Balvany nejsou jediným skalním prvkem zdejšího hřbetu. V krajině se objevují také mrazové skalní sruby, tedy výraznější skalní stupně utvářené působením mrazu. Lesní porost tvoří z velké části původní jedlobukový les. Skály, les a pověsti tak společně vytvářejí charakter místa, aniž by bylo nutné hledat v každém kameni tajemství.
Kopec, který lidi zajímal po staletí
Mehelník nepřitahoval pozornost jen jako výletní cíl. Nálezy střepů a dalších artefaktů z různých období ukazují na dlouhodobý lidský zájem o kopec. Mohlo jít o osídlení nebo také o obřadní využívání, samotné nálezy však nedovolují zaměnit tuto možnost za jistotu. K širší vrstvě místních příběhů patří pověsti o pokladech i o Pimonově studánce a sluji. Vyprávění dokreslují, jakou zvláštní pověst si Mehelník v kraji získal, ale od doložených archeologických stop je dobré je oddělovat.
Výhledy a tradice zimních výstupů
Samotný zalesněný vrchol není jediným místem, odkud se rozhlédnout po okolí. Na opačném svahu, ve výšce 585 metrů, stojí rozhlednová věž s výhledem na sever, mimo jiné směrem k Písku. V jejím okolí se uvádí také vyhlídková plošina a částečně otevřený pohled k jihu, směrem k Šumavě. Podoba výhledů se může měnit podle stavu porostu i úprav místa, a tak je nejlepší brát rozhled jako příjemnou součást výletu, ne jako zaručené panoráma za každého počasí.
Velký Mehelník má své místo i v místním turistickém kalendáři. Písecké oddíly Klubu českých turistů pořádají tradiční výstupy na Silvestra a na Nový rok. Pro návštěvníka je to připomínka, že kopec není jen přírodní zajímavostí, ale také součástí každodenního vztahu Písku k jeho okolní krajině. Za balvany a výhledem se sem dá vyrazit kdykoli během roku; v zimě navíc člověk potká tradici, která se na Mehelníku předává pěší cestou vzhůru.