Čtrnáct těžkých kamenů připomíná různé podoby lidského trápení. Na konci cesty v Píseckých horách ale nečeká další bolest, nýbrž Naděje. Právě tím se moderní křížová cesta u Písku liší od tradičních pašijových zastavení: místo výjevů ze života Ježíše otevírá témata, která se dotýkají lidí napříč generacemi.
Trasa měří přibližně 1,5 kilometru a vede od lokality U Vodáka k Vyhlídce píseckých lesníků pod Jarníkem. Její délka je krátká, cesta však stoupá a v závěru přechází do lesního terénu. Nejde tedy o bezbariérovou procházku ani o pohodlnou trasu pro kočárek. Kdo se vydá nahoru, může místo vnímat nejen jako cíl výletu, ale také jako souvislý příběh rozprostřený v krajině.
Čtrnáct bolestí a jedno jiné zastavení
Jednotlivé kameny nesou názvy lidských a společenských bolestí. Patří mezi ně například Nedostatek lásky, Deprese, Násilí a nenávist, Nemoc nebo Smrt blízkého. Poslední, patnácté zastavení, se jmenuje Naděje. Pořadí tak vytváří cestu od pojmenování těžkých zkušeností k možnosti, že zápas s nimi nemusí být bez východiska.
Každý z kamenů váží zhruba pět až sedm tun. Jejich masivnost není jen praktickým rysem instalace: kámen zde představuje břemeno a tíhu, kterou člověk nese. Kovová obruč s názvem bolesti a čočka z rubínového skla přidávají další významové vrstvy. Kruh může připomínat uzavřený celek, skleněný prvek zase kapku krve. Dílo tak nevypráví pouze slovy, ale i materiálem a tvarem.
Skutečné osudy v krajině
Za projektem stál školní projekt Obchodní akademie a Jazykové školy v Písku. Studenti shromažďovali příběhy lidí, kteří prošli náročnými životními situacemi a dokázali se s nimi vyrovnat. Duchovními rodiči projektu byli Marta Kubišová a Tomáš Halík. Některé příběhy namluvili herci Miroslav Táborský a Vilma Cibulková. Osobní zkušenosti tak dostaly podobu veřejného díla, které není jen abstraktní úvahou o bolesti.
Cesta byla do písecké krajiny zasazena v roce 2014. Její zpracování vychází ze symboliky křesťanské křížové cesty, ale nepředkládá návštěvníkům tradiční náboženské výjevy. Témata jsou srozumitelná i bez znalosti tohoto původu: každý může přemýšlet o tom, co znamená nést vlastní tíhu nebo hledat oporu v těžké chvíli. Lesní prostředí přitom nabízí prostor jít vlastním tempem a u jednotlivých zastavení se zdržet.
Naděje jako jizva i nový začátek
Závěrečné zastavení má podobu kruhové skulptury o průměru 2,5 metru. Tvoří ji čtyři kovové segmenty s motivem kříže a středový disk z matného skla. Na kovu jsou patrné stopy po více než tisíci projektilech. Lze je číst jako připomínku jizev, které zůstávají po zápase, ale zároveň i jako doklad, že člověk může těžkou zkušeností projít.
Naděje zde proto nepůsobí jako jednoduché šťastné zakončení. Navazuje na předchozí zastavení a připomíná, že těžkosti nezmizí pouhým přáním. Kruh skulptury může evokovat završení, ale také nový začátek. Právě spojení konkrétních lidských příběhů s výraznými symboly dává cestě osobní rozměr a odlišuje ji od běžné naučné stezky.
Výlet U Vodáka a výš k Jarníku
Výchozí bod leží na východním okraji Písku v údolí U Vodáka. Najdete tu čtyři rybníky, lesy i zahrádky; název lokality souvisí s někdejším přiváděním vody do města dřevěnými trubami. Podle městského turistického portálu je možné v místě zaparkovat. Samotná trasa vede zčásti po asfaltu, její závěr je však lesní a příkřejší.
Cestu lze spojit s pokračováním k rozhledně Jarník nebo k chatě Živec, tím se ale výlet prodlouží nad rámec přibližně 1,5 kilometru dlouhé instalace. Vyplatí se proto počítat s převýšením i s tím, že poslední úsek patří pěším. Cesta bolestných kamenů nabízí neobvyklý způsob, jak poznat Písecké hory: vedle výhledu a lesní procházky přináší i zastavení nad příběhy, které se mohou týkat kohokoli.