Dva rybníky ve Vidnavských mokřinách nevznikly jako běžná součást rybniční soustavy. Zůstaly tu po těžbě rašeliny: zatopené jámy dnes připomínají dobu, kdy se zdejší krajina využívala jinak než dnes. V jejich okolí se zachoval cenný mokřadní svět, který je potřeba nejen chránit, ale také aktivně udržovat.
Zbytek kdysi rozsáhlejší mokřadní krajiny
Přírodní rezervace leží u severního okraje Vidnavy, na česko-polském pomezí. Zasahuje také do katastru Fojtovy Kraše a na území Velké Kraše. Chráněné území o rozloze 32,02 hektaru bylo vyhlášeno v roce 1996. Kraj ho eviduje zároveň jako evropsky významnou lokalitu, mimo jiné kvůli výskytu modráska bahenního.
Dnešní rezervace je jen zbytkem většího komplexu mokřadních luk. Podmáčené a málo úživné pozemky lidé tradičně využívali k sečení sena a pastvě. V polovině 20. století tu byla pestrá, téměř bezlesá mozaika luk, porostů ostřic a rákosin. Pozdější meliorace a rozorávání část území proměnily, jiné plochy začaly zarůstat. Mokřadní olšiny a vrbiny dnes podle botanického popisu zabírají zhruba polovinu rezervace; nejcennější rašelinné louky zůstaly jen na menší části.
Vzácné rostliny i motýl vázaný na mokřady
Pro zdejší louky jsou typická společenstva vysokých ostřic a mokřadní rostliny, které jinde v krajině ubývají. Mezi zaznamenané druhy patří například ostřice plstnatoplodá a ostřice blešní, prstnatec májový, hladýš pruský, bledule jarní nebo vachta trojlistá. Zajímavý je také vzácný mech plstnatec rašelinný.
Význam mokřin ale nekončí u rostlin. Lokalita je důležitá pro modráska bahenního, jehož ochrana je jedním z důvodů evropského významu území. Žijí tu také další bezobratlí, například ohniváček černočárný a vážka jasnoskvrnná. V mokřinách a jejich okolí se daří i ptákům: kraj uvádí více než padesát zjištěných druhů, z nichž téměř čtyři desítky na místě hnízdí. Patří k nim čáp bílý, moták lužní, chřástal vodní nebo ledňáček říční.
Ochrana znamená také pravidelnou práci
Vyhlášení rezervace samo o sobě nezastaví zarůstání luk. Když se otevřené plochy přestanou kosit, postupně se na nich prosazují rákos, náletové dřeviny a další husté porosty. Tím mizí prostředí, na které jsou vázané některé vzácné rostliny i živočichové. Péče proto zahrnuje pravidelné kosení, zpravidla do konce června, a odstraňování mladých olší. Tam, kde se výrazně šíří rákos, může být potřeba louku posekat dvakrát. V minulosti zde vzniklo také několik menších tůní.
Právě v tom je příběh Vidnavských mokřin zajímavý i pro návštěvníka: zdejší příroda není nedotčenou divočinou, ale krajinou utvářenou po staletí lidským hospodařením. Tradiční sečení pomáhalo udržovat otevřené louky, zatímco odvodnění, těžba a změny ve využívání půdy přinesly další proměny. Dnešní ochrana se snaží zachovat to nejcennější z této pestré minulosti.
Krátká procházka od Vidnavy
Olomoucký kraj doporučuje vyrazit z vidnavského náměstí cestou přes místní část Krasov. Přístup je krátký a podle krajského webu vhodný i pro procházku s kočárkem. Rezervace však není upraveným návštěvnickým areálem s centrem či zázemím; jde především o citlivé přírodní území. Při návštěvě je proto důležité držet se ohleduplného pohybu, nerušit živočichy a respektovat ochranný režim, zejména zákaz zásahů do terénu a vodních poměrů.