Vlak na německé trase mezi Drážďany a Žitavou projíždí také Českem. Přibližně dva kilometry kolejí vedou územím zaniklého Fukova na Šluknovsku, ale žádná zastávka tu není. Jde o pozoruhodný příklad peážního provozu: železnice jedné země využívá úsek na území sousedního státu. Koleje tedy leží v Česku, trať však patří k německému spojení a využívají ji německé dráhy.
Český výběžek mezi saskými hranicemi
Fukov leží v úzkém pruhu českého území, který je ze tří stran obklopen Saskem. Právě tato poloha vysvětluje, proč železniční trasa vede přes hranici a zase zpět. Není to běžná česká trať, která by obsluhovala místní obyvatele, ale průjezdní úsek německé železnice. Nejbližší stanice uváděné městem Šluknov jsou Neusalza-Spremberg a Taubenheim a. d. Spree.
Fukovská železniční zajímavost tak není jen čárou na mapě. V krajině připomíná, jak složitě může státní hranice procházet místy, kde se dopravní spojení formovalo už v 19. století. Železnice vede územím Fukova od roku 1875. Obec přitom vlastní nádraží nikdy nezískala, přestože se o něj její obyvatelé snažili. Vlaky kolem nich pouze projížděly.
Trať, která obec nezastavila
Rozdíl mezi průjezdem a obsluhou místa je v případě Fukova zásadní. Koleje sice procházejí územím někdejší obce, ale cestující tu nemohli nastoupit ani vystoupit. Trať proto nelze chápat jako místní železniční spojení pro Fukov. Její význam spočíval v propojení německých měst, zatímco pro zdejší obyvatele zůstávala spíš součástí okolní krajiny.
To je při návštěvě dobře představitelný kontrast: obec, kterou dnes připomínají jen pozůstatky, a železnice, která dál slouží provozu. Z někdejšího Fukova se nestalo místo s rušným nádražím ani železničním centrem. Zůstala tu však stopa dopravní infrastruktury, která přežila samotnou obec a dodnes překračuje hranice v nezvyklém místě.
Fukov, který zmizel
Před druhou světovou válkou měl Fukov podle městské naučné stezky 143 domů a 739 obyvatel. Po válce většina obyvatel odešla a obec postupně zanikla. Její poslední výraznou kapitolou bylo vystěhování a demolice; místní kostel byl zbořen v září 1960. Dnes je Fukov evidován jako základní sídelní jednotka městské části Království města Šluknov, nikoli jako běžná obec s jasně vymezeným centrem.
Mezi připomínky někdejšího osídlení patří zbytky hřbitova i ruina vodárny. V krajině lze také vnímat, jak železniční těleso a mosty či nadjezdy souvisejí s někdejšími cestami. Návštěva tak nabízí víc než hledání kolejí: ukazuje proměnu obývaného místa v krajinu, kde se minulost zachovala jen v jednotlivých stopách.
Výlet za stopami obce i železnice
Do Fukova se lze vydat pěšky nebo na kole ze Šluknova. Město připravilo Stezku Fukov, okruh dlouhý 13,5 kilometru s jedenácti zastaveními věnovanými historii a místním zajímavostem. Mezi uváděnými místy jsou Fukovská brána, kostel, hraniční přechod, boží muka a fukovský vodovod. Trasy Šluknovských stezek jsou určené především pěším; většinu lze podle města projet také na horském kole.
Železniční úsek je při takovém výletu zajímavým bodem v širším příběhu Fukova, ne samostatnou turistickou atrakcí se stanicí či nástupištěm. Při pohybu v krajině je třeba respektovat železniční provoz a nevstupovat do kolejiště. Město zveřejňuje informace o stezce, jejich aktuálnost i případné změny průchodnosti je vhodné před cestou ověřit.