Většina průmyslového vodovodu, který inspiroval trasu Vodobraní, se skrývá pod zemí. Výlet proto není nepřetržitou procházkou podél potrubí. Je spíš cestou po stopách vody a technického díla, které už od roku 1942 přivádí vodu z Labe do severočeské průmyslové oblasti.
Značená pěší trasa měří téměř 29 kilometrů. Samotný vodovod je kratší, přibližně 27 kilometrů, a dnes zásobuje elektrárnu v Ledvicích. Rozdíl stojí za pozornost: Vodobraní nevede přesně nad každým metrem potrubí, ale propojuje místa a krajinu, které jeho příběh pomáhají pochopit.
Od labské vody k elektrárně
Vodovod vznikl za druhé světové války. Původně vedl vodu z Dolních Zálezel do chemické továrny v Záluží; nyní ji využívá elektrárna v Ledvicích. Jeho trasa připomíná, že průmysl nebyl jen souborem továren a komínů. Potřeboval také rozsáhlou infrastrukturu, která zasahovala do krajiny i života okolních obcí.
Voda se čerpá z Labe u Dolních Zálezel na Dubický kopec. U přelivné věže pak pokračuje směrem k Ledvicím samospádem. Právě Dubický kopec patří k místům, kde se dá technické fungování vodovodu lépe představit. Odtud lze navíc odbočit k vyhlídce Mlynářův kámen.
Potrubí většinou neuvidíte
Trasa vede přes Chotějovice, Bořislav, Žim, Habrovany, Dubický kopec a Dolní Zálezly. Na některých místech vodovod sleduje, jinde se od něj odklání, protože podél potrubí nevede vhodná cesta. Většina zařízení je navíc ukrytá pod zemí. Viditelný úsek potrubí se nachází například v lese nad Ohníčem; výraznějším technickým bodem je také přelivná věž na Dubickém kopci.
Odměnou tak není jen hledání staveb a technických stop. Vodobraní nabízí výhledy na Krušné hory i České středohoří a ukazuje proměnlivou krajinu, kterou vodovod propojuje. Je to výlet pro ty, kdo mají rádi příběhy ukryté v běžně přehlížené infrastruktuře, ale chtějí při chůzi poznávat také širší okolí.
Studentský nápad, který dostal značení
Návrh trasy připravily studentky Jana Babická, Katrin Bittnerová a Martina Shořovská ve spolupráci fakult Univerzity J. E. Purkyně. O vyznačení v terénu se následně postaral Klub českých turistů. Projekt měl přivést pozornost nejen k samotnému vodovodu, ale i k tomu, jak průmyslový rozvoj formoval okolní obce a jejich historii. Zvláštní místo v tomto vyprávění mají lidské osudy spojené s válečným obdobím.
Vodobraní lze projít oběma směry. Jako jeden z výchozích bodů se uvádí infocentrum Elektrárny Ledvice, odkud trasa vede k čerpací stanici v Dolních Zálezlech. Regionální přehledy však zmiňují také začátek značení poblíž železniční zastávky Chotějovice. Před cestou proto dává smysl ověřit aktuální vedení trasy v mapě a podle něj naplánovat nástup i návrat.
Výlet lze spojit s návštěvou elektrárny
V Ledvicích může být dalším cílem rozhledna na střeše elektrárny. Nachází se na 140 metrů vysoké kotelně, nejde tedy o samostatnou rozhlednovou věž. Návštěva rozhledny i exkurze do areálu vyžadují předchozí rezervaci a provoz se může změnit například kvůli počasí nebo technické poruše.
Pro vstup je třeba pevná uzavřená obuv a dlouhé kalhoty. Návštěvníci mohou být přijati od šesti let, děti ve věku 6 až 15 let pouze v doprovodu dospělého. I bez návštěvy elektrárny ale Vodobraní nabízí dost důvodů k cestě: spojuje výhledy, technické dědictví a nenápadnou připomínku toho, kudy se do průmyslové krajiny dostává voda.