Vrbatova bouda stojí ve výšce kolem 1 400 metrů na Zlatém návrší v Krkonoších. Její poloha z ní dělá výrazný orientační i výletní bod, odkud se otevírá široké panorama horské krajiny. Za dobré viditelnosti lze zahlédnout Labský důl, Sněžku, Studniční a Luční horu, Kozí hřbety, Liščí horu nebo Černou horu.
Nejde však jen o místo, kde se turisté zastaví na nápoj či občerstvení. Vrbatova bouda je také přirozeným výchozím bodem k Mohyle Hanče a Vrbaty, k Labské boudě, Pančavskému vodopádu nebo k prameni Labe. Zároveň připomíná, že krkonošské hřebeny nejsou pouze malebnou kulisou, ale i prostředím, kde se počasí může během chvíle změnit v nebezpečnou zkoušku.
Příběh, který dal boudě jméno
Název boudy odkazuje na Václava Vrbatu. Ten 24. března 1913 zahynul při snaze pomoci svému příteli Bohumilu Hančovi během padesátikilometrového lyžařského závodu. Vrbata se v nepříznivém počasí vydal za promrzlým Hančem a půjčil mu svůj kabát. Sám pak zemřel v prostoru dnešní mohyly, zatímco Hanč později podlehl vyčerpání na Labské boudě.
Událost patří k nejznámějším tragickým okamžikům českých lyžařských dějin. Mohyla Hanče a Vrbaty, vybudovaná v roce 1925, proto nepřipomíná jen nešťastný závod, ale především rozhodnutí pomoci druhému člověku. Od Vrbatovy boudy k ní vede krátké a přirozené pokračování výletu po Zlatém návrší. Zastavení u památníku lze spojit s cestou k Labské boudě, prameni Labe nebo dalšími hřebenovými úseky.
Horská stavba s moderní tváří
Současná bouda vznikla na počátku 60. let 20. století a návštěvníkům se otevřela v roce 1964. Původní návrh architekta Vladimíra Šíra počítal s funkcí pro horskou službu, občerstvením i ubytováním. Objekt se nakonec stal součástí systému podniku Interhotely Krkonoše. Dnes neslouží jako běžné ubytovací zařízení, ale poskytuje hlavně občerstvení, nápoje a zázemí pro turisty.
Výraznou proměnou bouda prošla při obnově a dostavbě, kterou navrhl ateliér IXA. Architekti zachovali původní horský objekt a doplnili jej betonovou přístavbou, v níž soustředili nové provozy, zázemí návštěvníků a veřejné toalety. Pohledový beton doplňuje modřínové dřevo a nerezová ocel. Robustní řešení připomíná vojenská opevnění a bunkry, které jsou pro pohraniční oblast charakteristické.
Nová podoba zároveň sjednotila dříve roztříštěné zázemí tvořené kioskem, skladem, čekárnou a dalšími drobnými stavbami. Rekonstrukce a přístavba se dostaly také do širšího architektonického povědomí, když byly nominovány na evropskou cenu Mies van der Rohe Award 2017.
Výlet na Zlaté návrší
Nejčastějším výchozím místem je Horní Mísečky. Odtud vede na Zlaté návrší Masarykova silnice, označovaná také jako Stará vozová cesta. Pěší přístup je možný rovněž od horní stanice lanovky na Medvědín. V letní sezoně může být část cesty obsluhována autobusem z Horních Míseček, jeho provoz se však řídí aktuální sezonou, počasím a stavem komunikace.
Trasa z Horních Míseček k Vrbatově a Labské boudě měří přibližně 8,2 kilometru v jednom směru a překonává zhruba 430 výškových metrů. Pro samotnou Mohylu Hanče a Vrbaty se uvádí pěší varianta dlouhá přibližně devět kilometrů s převýšením kolem 406 metrů. Konkrétní náročnost záleží na zvolené trase a podmínkách; horské cesty mohou být v zimě zasněžené, zledovatělé nebo uzavřené.
Co vědět před cestou
Vrbatova bouda leží v Krkonošském národním parku a administrativně náleží k obci Vítkovice v Libereckém kraji, přestože se výlet k ní často spojuje se Špindlerovým Mlýnem nebo Horními Mísečkami. Adresa je uváděna jako Vítkovice v Krkonoších čp. 1.
Na hřebenech je třeba počítat se silným větrem, rychlými změnami počasí a omezenou možností úkrytu mimo samotnou boudu. Mlha nebo nízká oblačnost mohou výhledy zcela zakrýt. Před odjezdem je proto rozumné ověřit aktuální provoz občerstvení, dopravy i přístupové silnice. Největší kouzlo Zlatého návrší se navíc často ukáže právě tehdy, když člověk nespěchá: spojí panoramatický výhled s tichým zastavením u památníku a připomene si příběh, který dal tomuto místu jméno.