Kunžacká rokoková kašna má za sebou neobvyklou proměnu: její kamenné stěny původně nesloužily k zadržování vody, ale tvořily zábradlí kolem sochy sv. Jana Nepomuckého. Z tohoto staršího prvku vznikla na počátku 20. století kašna, která dnes stojí na náměstí jižně od budovy školy. Při prohlídce tak návštěvník nesleduje jen dekorativní stavbu, ale i příběh, v němž se měnilo využití veřejného prostoru.
Od zábradlí k nádrži
Kašna je sestavena z dvanácti žulových dílů. Má čtvercovou nádrž a stojí na dvou žulových stupních. Její boky člení reliéfy a kartuše – ozdobná orámovaná pole, která nesou různé znaky a motivy. Celek tak působí jako promyšlená architektura, přestože jeho stavební části měly původně jinou funkci.
Socha sv. Jana Nepomuckého stávala uprostřed kašny. Později byla přenesena ke kostelu, takže náměstí o své někdejší ústřední spojení světce s kašnou na čas přišlo. Příběh památky proto není jen o její kamenné podobě, ale také o tom, jak se v různých obdobích měnilo umístění sochy i podoba místa kolem ní.
Co ukrývají reliéfy a nápisy
Jedna ze stran kašny připomíná sv. Jana Nepomuckého jeho tradičními atributy: jazykem s pěti hvězdami a zkříženými palmovými ratolestmi. Mezi nimi je vytesán letopočet 1780. Je to výrazný údaj, který stojí za povšimnutí, sám o sobě však nepotvrzuje, že právě v tomto roce vznikla současná podoba kašny. Vedle něj je také nápis „R. 1973“; jeho význam není doložen, a není proto namístě automaticky jej vykládat jako datum opravy.
Další kartuše ukazují zkřížené klíče se zámkem, znak Kunžaku s pětilistou růží a mitru s berlou doplněnou vavřínovým věncem. Při obcházení kašny se tak střídají motivy spojené se světcem, obcí i církevními symboly. Právě drobné detaily dělají z památky víc než pouhou nádrž na vodu: vybízejí, aby se člověk na chvíli zastavil a četl její výzdobu jako součást místní historie.
Socha se vrátila na náměstí
V novodobé historii se kašna i socha dočkaly restaurování. Po dokončení úprav byla socha 24. května 2017 vrácena na původní místo na náměstí a u kašny byl instalován vodotrysk. Obnovené uspořádání tak znovu spojilo stavbu s postavou, pro kterou její kamenné díly původně tvořily zábradlí.
Kašna je venkovní památkou, kterou lze při návštěvě Kunžaku prohlédnout přímo na náměstí; nejde o objekt s běžnou návštěvní dobou. Kromě celkového tvaru stojí za pozornost reliéfy, kartuše a vytesaný letopočet 1780. Procházka kolem ní zabere jen chvíli, nabízí však konkrétní pohled na to, jak se starší městské prvky mohou proměnit a zůstat součástí života obce.
Rok 1815 patří jiné kunžacké kašně
S Kunžakem se někdy spojuje také letopočet 1815. Ten se však vztahuje k jiné kašně, původně největší, vyrobené z jednoho kusu kamene a umístěné pod školou. S rokokovou kašnou na náměstí se proto nemá zaměňovat. Rozlišení obou památek pomáhá číst jejich historii přesněji: zdejší náměstí uchovává příběh kamenného zábradlí přetvořeného v kašnu, zatímco datum 1815 náleží jiné stavbě.