Trkal je zajímavý právě tím, že jeho jméno dnes vypráví o minulosti. Mohutný žulový balvan býval viklanem, tedy skalním útvarem spočívajícím na podloží tak, že s ním bylo možné pohybovat. Podle odborných popisů se ještě v nedávné minulosti houpal, později však byl vysunut ze své původní polohy. Dnes už se běžně rozhýbat nedá, a označuje se proto jako bývalý viklan.
Najdeme ho přibližně kilometr západoseverozápadně od Suchdola, místní části Kunžaku, v prostoru vrchu Kníže. Nadmořská výška lokality se pohybuje kolem 680 metrů. Trkal není jen osamělým kamenem v lese – patří do širšího souboru žulových balvanů, skal a dalších tvarů, které dávají krajině České Kanady její osobitý vzhled.
Žulový bochník s třinácti miskami
Samotný balvan má podle geomorfologického popisu přibližně dva krát čtyři metry a na výšku kolem půldruhého metru. Turistické materiály někdy uvádějí větší rozměry celého skalního útvaru včetně podloží, proto se jednotlivé údaje mohou lišit. Podstatnější než přesné číslo je jeho tvar: Trkal působí jako zaoblený žulový bochník, který vystupuje z okolního terénu.
Na horní ploše se nachází velké množství skalních mís. Obec Kunžak jich uvádí třináct a právě ony jsou nejvýraznějším poznávacím znakem místa. Jde o prohlubně vzniklé dlouhodobým zvětráváním a odnosovými procesy v žule. Některé jsou mělké, jiné výraznější a jejich podoba se v průběhu času proměňuje podle toho, jak hornina odolává vodě, mrazu a dalším přírodním vlivům.
Trkal je tvořen porfyrickým granitem typu Zvůle, tedy hrubozrnnou žulou landštejnského typu. Právě tento druh horniny se v České Kanadě podílí na vzniku četných balvanů a skalních útvarů. Pro návštěvníka je tak Trkal malou přírodní ukázkou geologických procesů, které utvářely celou okolní krajinu.
Od čertových lavorů k vědeckému vysvětlení
Skalní mísy odedávna podněcovaly lidskou představivost. V lidovém podání se podobným prohlubním říkávalo čertovy lavory nebo věštecké misky. S Trkalem se spojuje také pověst o živé a mrtvé vodě. Po dešti mohou misky skutečně zadržovat vodu, není však doloženo, že by byla pitná, léčivá nebo měla jiné výjimečné vlastnosti.
Vyprávění o druidech, keltských obřadech či dávném kultovním využití misek patří spíše k novějším spekulativním výkladům. Archeologický doklad takového využití není v dostupných podkladech uveden. Trkal má přesto historickou stopu: zmiňován byl už v odborném časopise Památky archeologické v roce 1892. Samotná existence staré zmínky ovšem automaticky neznamená, že se na místě uskutečnil archeologický výzkum.
Krátká cesta ze Suchdola
Nejjednodušší přístup vede ze Suchdola, který je od roku 1964 součástí Kunžaku. Od místní části pokračuje k Trkalu modrá turistická značka směrem na Mosty. Trasa měří přibližně jeden kilometr jedním směrem, takže návštěvu zvládne i ten, kdo hledá spíše kratší procházku než celodenní výlet.
Podle turistických popisů může být poslední úsek k samotnému balvanu veden krátkou neznačenou pěšinou. Před cestou je proto rozumné ověřit aktuální vedení trasy v turistické mapě a počítat s přírodním terénem. Odměnou není jen Trkal, ale i okolí: zvlněné pastviny, jalovce, žulové kameny a otevřené pohledy do krajiny České Kanady.
Místo, které stojí za ohleduplnou návštěvu
Územní plán Kunžaku řadí Trkal mezi významné geologické lokality a počítá s ochranou jeho okolí. Balvan proto není vhodné posouvat, pokoušet se jej odlamovat ani upravovat terén kolem něj. Opětovné „rozhýbání“ by navíc mohlo poškodit právě to, co dělá lokalitu cennou.
Trkal není památkou s pokladnou, upraveným areálem ani jednoznačnou poštovní adresou. Jeho kouzlo spočívá v přirozeném zasazení do krajiny a v možnosti pozorovat na jednom místě geologii, lidové pověsti i proměnlivou podobu České Kanady. Nejlépe si ho proto vychutnáte pomalu – jako cíl krátké pěší trasy, ne jako atrakci k rychlému odškrtnutí.