Jen málokterá památka v Želivě působí tak přesvědčivě jako kostel Narození Panny Marie. Je hlavním sakrálním prostorem premonstrátského kláštera a zároveň místem, kde se dá dobře pochopit osobitý rukopis Jana Blažeje Santiniho-Eichela. Architekt při přestavbě v roce 1714 nevytvořil pouze reprezentativní barokní chrám. Do jeho podoby vložil také výrazné gotizující motivy, díky nimž kostel nepůsobí jako běžná barokní stavba.
Barokní prostor s gotickou pamětí
Na místě dnešního kostela stával starší románský klášterní chrám. Stavba se v průběhu staletí měnila a současný vzhled je především výsledkem Santiniho zásahu. Právě propojení dvou na první pohled odlišných přístupů je největší architektonickou zajímavostí želivského kostela.
Barokní pojetí se projevuje celkovou působivostí prostoru, jeho uspořádáním i výzdobou. Gotizující charakter zase připomínají klenební pole a vertikální práce s prostorem. Důležitou roli hrají také okna. Jejich systém přivádí světlo do chóru i lodí a pomáhá vytvářet proměnlivou atmosféru podle denní doby. Kostel tak stojí za návštěvu nejen kvůli jednotlivým uměleckým detailům, ale i kvůli celkovému dojmu, který vzniká spojením konstrukce, světla a výzdoby.
Interiér plný barokních detailů
Vnitřní vybavení pochází převážně z období vrcholného baroka. Pozornost přitahuje hlavní oltář i soubor bočních oltářů, nechybějí zpovědnice, chórové lavice, dřevořezby, polychromované sochy a závěsné obrazy. Součástí prostoru jsou také dvoje varhany. Jednotlivé prvky zde nepůsobí jako oddělené exponáty, ale jako součást stále živého kostela, který je dodnes využíván k bohoslužbám a duchovním či kulturním akcím.
Cenné jsou rovněž interiéry dvojice věží v průčelí. Dochovala se v nich Santiniho dřevěná točitá schodiště i štuková výzdoba. Tyto části běžný návštěvník obvykle nevnímá z hlavního prostoru, přesto dobře dokládají, že památková hodnota kostela nespočívá jen v reprezentativním interiéru. Důležité jsou i konstrukce a řemeslné detaily ukryté v méně nápadných částech stavby.
Obnova, která zachránila stavbu i její vybavení
Kostel prošel rozsáhlou komplexní obnovou. Odborníci se věnovali statickému zajištění stavby, opravě trhliny rozestupující se v hlavní lodi i posílení barokního krovu. Obnova zahrnula také vnější plášť, výmalby a vitrážová okna. Samostatnou kapitolou bylo restaurování historického mobiliáře, od oltářů a soch až po další prvky interiéru.
Práce byly dokončeny v první polovině 2010. let a v roce 2015 získaly uznání jako jedna z významných realizací památkové obnovy v Kraji Vysočina. Národní památkový ústav projekt následně nominoval na cenu Patrimonium pro futuro. Výsledek je patrný při běžné návštěvě: kostel nepůsobí jako uzavřená historická schránka, ale jako citlivě obnovené místo, kde se dochované umělecké a stavební prvky mohou znovu naplno uplatnit.
Kostel jako součást želivského kláštera
Kostel Narození Panny Marie nelze při návštěvě Želiva oddělit od okolního areálu. Spolu s konventem tvoří součást národní kulturní památky a prohlídka kláštera obvykle pokračuje také do takzvaného Trčkova hradu. Právě tam se nachází kazetový sál s vyobrazeními českých Madon, mezi nimiž je i želivská Madona s dítětem.
Širší klášterní celek doplňuje hřbitovní kostel svatého Petra a Pavla. Návštěva tak nemusí skončit u jediného chrámu. Želiv nabízí možnost sledovat, jak se v jednom místě propojují klášterní život, architektura, výtvarné umění i proměny památkové péče.
Prohlídky konventu s přilehlým kostelem bývají zařazeny do návštěvnické nabídky kláštera. Konkrétní časy a režim vstupu je vhodné před cestou ověřit, protože kostel zůstává funkčním sakrálním prostorem a jeho využití mohou ovlivnit bohoslužby nebo další akce. Právě tato živost však k místu patří: želivský kostel není pouze památkou na Santiniho dobu, ale i součástí současného klášterního života.