Černé uhlí tu neleží hluboko pod zemí. Na okraji bývalého povrchového dolu Kliment je jeho sloj odkrytá v několikametrové stěně, kterou dnes chrání zastřešený portál. Přírodní památka Bašta v západní části Břas tak nabízí pohled na geologický profil, ale také připomíná, jak výrazně těžba proměnila krajinu Břaska.
Uhlí a vrstvy, které ho přerušují
Odkrytá část radnické černouhelné sloje je podle údajů Geoparku Barrandien mocná 4,6 metru. Nad ní leží přibližně metr a půl světle hnědých písčitých hlín. V samotné uhelné vrstvě lze rozlišit také čtyři tenčí polohy prachovců a tufů. Právě střídání tmavého uhlí se světlejšími horninami dává profilu podobu geologické učebnice, která se obejde bez vitrín.
Uhlí v břaské pánvi vznikalo v období svrchního karbonu, přibližně před 290 až 320 miliony let. Rostlinná hmota se tehdy hromadila v mokřadech a močálech, které se střídaly s jezerním prostředím. Z vrstev hornin se postupně stal přírodní zdroj, jenž po dlouhou dobu ovlivňoval život i podobu zdejšího kraje.
Hornická řeč Břaska
Vrstvy měly své názvy i v řeči zdejších havířů. Světlým polohám mezi uhlím říkali „deky“, uhelným slojím „flece“ a menším slojím „flícky“. Místní slovník připomíná, že hornictví nebylo jen prací v dole, ale také součástí každodenní zkušenosti a způsobu, jak lidé popisovali prostředí kolem sebe.
U portálu je vystavený důlní vozík, zvaný hunt, s dřevěnými bočnicemi neboli sajtnami. I tento jednoduchý předmět pomáhá představit si praktickou stránku těžby a dopravy uhlí. Těžba v břaské pánvi skončila v roce 1969; v okolí po ní zůstaly oprámy, haldy i další stopy důlních a zpracovatelských provozů.
Krajina po povrchové těžbě
Bašta leží na okraji oprámu bývalého povrchového dolu Kliment, jihovýchodně od Kříší. Oprámy, tedy pozůstatky těžebních prostor, a další terénní změny ukazují, že se tu uhlí dobývalo přímo z povrchu. Dlouhodobá těžba nezanechala jen jednotlivé technické objekty: proměnila také tvář krajiny, jejíž někdejší důlní stopy dnes místy překrývá les.
Samotný uhelný profil je křehký. Vlivem vzduchu a vlhkosti se rozpadal, a proto byl ve spolupráci obce, Českého svazu ochránců přírody a odborníků ošetřen syntetickou pryskyřicí. I přes toto zajištění se mohou uvolňovat drobné části. Při prohlídce je proto důležité do stěny nezasahovat a respektovat místní značení.
Začátek cesty po stopách dolů
K profilu vede několik schůdků od zastřešeného portálu; první pohled na něj je podle obecního popisu jen několik kroků pod silnicí. Bašta je zároveň výchozím místem naučné stezky Po stopách důlní činnosti na Břasku. Návštěva tak může být začátkem delšího poznávání míst, kde hornictví zanechalo v terénu čitelné stopy.
Lokalita se nachází v západní části obce Břasy v Plzeňském kraji, jihovýchodně od Kříší. Její zajímavost spočívá v přímém setkání s geologií i průmyslovou minulostí: místo abstraktního popisu vrstev tu návštěvník vidí uhlí, které bylo důvodem vzniku dolů i proměny okolní krajiny.