Na Břasku se dochoval mimořádný otisk dávné krajiny: u dolu Terezie a odklizu Kristián lze číst příběh vegetace staré přibližně 309 milionů let. Stromovité plavuně, kapradiny a přesličky tehdy rostly v prostředí, které později překryly říční sedimenty, rašelina a sopečný popel. Dnes je tato lokalita jedním z nejzajímavějších míst na okružní naučné stezce Po stopách důlní činnosti na Břasku.
Od uhlí k paleobotanickému pokladu
Přibližně 5,5 kilometru dlouhý okruh začíná u přírodní památky Bašta. Právě zde je zachován výchoz svrchní radnické uhelné sloje, která se dostávala velmi mělce pod povrch a v minulosti dosahovala mocnosti zhruba 10 až 14 metrů. Trasa vede po modré a zelené turistické značce a její absolvování zabere podle tempa a délky zastávek přibližně dvě hodiny.
Největší geologickou zajímavostí je odkliz Kristián. Vrstva tufového materiálu, tedy sopečného popela, zde dosahuje až přibližně 0,6 metru. Rostliny byly popelem překryty přímo na místě, kde rostly, a lokalita tak zachycuje karbonský les mimořádně přesvědčivým způsobem. Vedle rostlin se zde připomínají také bezobratlí živočichové, například pavoukovci a paleovážky. Kordaitové rostliny, příbuzné dnešním jehličnanům, zase dokládají pestrost tehdejší vegetace.
O zdejší zkameněliny se zajímal také Kašpar Maria Šternberk, majitel radnického panství a spoluzakladatel Národního muzea. V roce 1823 v okolí pro vědu popsal druh Cordaites borassifolius. I díky těmto nálezům není Břasko jen krajinou zaniklých dolů, ale také významným svědectvím o vývoji života na Zemi.
Krajina, která se podřídila těžbě
Dobývání kyzových břidlic, železných rud a černého uhlí probíhalo v širším okolí Břas, Darové a Vranovic nejpozději od první poloviny 17. století. Výraznější rozmach přišel v druhé polovině 18. a na počátku 19. století. Zpočátku horníci postupovali hlubinným chodbicováním neboli klínováním. Ručně ražené chodby se směrem vzhůru zužovaly a měly podle obecního výkladu několik metrů na šířku i výšku.
Později se začala používat takzvaná břaská metoda, převzatá z rudného hornictví. Umožňovala vytěžit téměř celou mocnost uhelné sloje. Pro zdejší pánev byla typická kombinace hlubinné a povrchové těžby: na okrajích, kde uhlí leželo jen několik metrů pod povrchem, vznikaly odklizy, zatímco ve střední části se dobývalo hlubinně.
Těžba uhlí skončila v břaské pánvi v roce 1969. V terénu po ní zůstaly haldy, odklizy, propady štol, zajištěná ústí šachet i tělesa důlních drah. Okolí podle obecních materiálů ukrývalo více než padesát starých důlních děl. Stezka učí návštěvníka tyto stopy v krajině rozeznat, i když na první pohled mohou působit jako běžné terénní nerovnosti.
Uhlí putovalo po kolejích i lanovkách
Hornictví by se bez dopravy neobešlo. Důležitým impulzem se stala železniční trať z Chrástu do Stupna, která byla uvedena do provozu 1. dubna 1863. Na ni navázala síť důlních úzkokolejek. První koňskou dráhu o rozchodu 700 milimetrů zřídila firma J. D. Starck v roce 1871. Převážela uhlí, materiál i výrobky, například cihly, sklo, keramiku a šamot, a spojovala doly s nádražím, olejovými hutěmi a chemickými provozy.
V roce 1908 byla tato dráha elektrifikována. Obecní výklad ji označuje za pravděpodobně první elektrickou úzkorozchodnou železnici v Čechách, což je formulace, kterou je vhodné chápat s určitou rezervou. Šternberská úzkokolejka dlouhá asi 8,5 kilometru spojovala doly u Darové s Vranovicemi, Břasy a Baštou. Později část její práce převzala lanovka mezi Darovou a Břasy a vznikly také další pozemní i visuté lanovky.
Osm zastavení v průmyslové krajině
Osm tematických zastavení představuje nejen těžbu a důlní dopravu, ale také uhlobaronský zámeček Hochperk, Dírecký potok, Vranovické jezero, důl Liewald s okolními olejnami a odkliz Florentina. U dolu Terezie připomíná stezka i pozdější pokus o povrchové dobývání. Po útlumu hlubinné těžby zde bylo odtěženo asi 200 000 krychlových metrů nadloží a získáno 46 000 tun uhlí. Projekt však skončil mimo jiné kvůli tomu, že sloj byla ve velké míře rozpracována staršími důlními díly.
Odkliz Florentina pak ukazuje, jak se důlní prostory využívaly po ukončení těžby. Navazoval na hlubinný důl s 63 metrů hlubokou šachtou a později sloužil jako skládka komunálního odpadu. Informační tabule doplňují historické i současné fotografie, mapy, kresby a QR odkazy.
Stezku lze projít pěšky nebo projet na kole. Před cestou je vhodné ověřit aktuální stav značení a přístupnosti jednotlivých míst, zejména u odkrytých profilů a zajištěných důlních děl. Do šachet, propadů ani mimo vyznačená místa není bezpečné vstupovat. Výlet lze podle času spojit také s přírodní památkou Bašta, rozhlednou Na Vrchách nebo železničním muzeem ve Stupně.