Rok 1352 se v dějinách bystřického kostela objevuje jako důležitý mezník, neznamená však automaticky, že právě tehdy vznikla dnešní stavba. V tomto roce je doložena místní plebánie, tedy duchovní správa farnosti. Kostel sv. Šimona a Judy tak připomíná dlouhou náboženskou tradici Bystřice, zároveň ale ukazuje, jak opatrně je třeba číst nejstarší data: historie farnosti a přesné stáří dochované budovy nejsou totéž.
Středověká stopa bez jistého data založení
Farnost byla po reformaci obnovena a její matriky se vedou od roku 1688. Tyto údaje pomáhají zasadit kostel do místních dějin, samy o sobě ale neurčují, kdy byl postaven jeho nejstarší předchůdce ani jak vypadal. Právě v tom spočívá část jeho zajímavosti: stavba je památkou na dlouhý vývoj místa, jehož jednotlivé etapy se nedají ztotožnit s jediným letopočtem.
Dnešní kostel je orientovaná jednolodní stavba. Na loď navazuje pětiboký presbytář, tedy prostor, v němž se nachází hlavní oltář. Na severní straně presbytáře stojí věž a na západní straně je předsíň. Jednoduché rozvržení dává návštěvníkovi možnost dobře číst základní části stavby i zvenčí: loď tvoří hlavní prostor kostela, presbytář ji uzavírá a věž se výrazně uplatňuje v obrysu areálu.
Poškození a barokní obnova
Podle uváděného historického podání kostel těžce poškodily události spojené s bitvou u Jankova. Roku 1666 jej měl nechat opravit a barokně upravit Josef Priam z Rovoratu. Tato epizoda vysvětluje, proč se vedle středověké tradice mluví také o výrazné proměně v 17. století; podrobnost o poškození a obnově však není potvrzena stručným popisem památky v katalogu Národního památkového ústavu.
Barokní úprava tak patří k důležitým kapitolám příběhu kostela, nikoli k důvodu přehlížet jeho starší kořeny. Podoba, kterou dnes vidíme, je výsledkem více období, oprav a změn. Z dostupných údajů nelze přesně rekonstruovat podobu původní středověké stavby, ale historická kontinuita farnosti dává kostelu v Bystřici zvláštní význam.
Kostel jako součást chráněného areálu
Památková ochrana se nevztahuje pouze na budovu kostela. Zahrnuje také márnici, ohradní zeď a příslušné pozemky, takže celek stojí za vnímání jako historický areál, ne jen jako samostatná dominanta. V jeho prostoru se nachází také pomník padlým. Dnešní uspořádání připomíná někdejší využití okolí kostela: hřbitov kolem něj byl podle dostupných údajů zrušen při opravě roku 1899. Samostatný údaj o opravě se objevuje i v dalších popisech, podrobnosti o zániku hřbitova je však vhodné chápat jako méně jisté.
Proměny areálu dokládá také socha sv. Jana Nepomuckého. Původně stávala jihozápadně od kostela, v roce 2005 byla přemístěna na bystřické náměstí. I takový přesun ukazuje, že památky nejsou neměnnou kulisou: jejich okolí se v čase upravuje a některé prvky získávají nové místo v životě obce.
Co čekat při návštěvě
Kostel najdete v Kostelní ulici v Bystřici. Zvenčí si lze prohlédnout jeho základní členění i vztah k ohradní zdi a dalším částem areálu. V některých popisech se zmiňují také rokokové zrcadlové svícny pod tribunou a štuková výzdoba, výrazná zejména v patře věže; tyto interiérové detaily je ale vhodné ověřit přímo na místě nebo u farnosti.
Jde o farní kostel, kde se konají pravidelné bohoslužby. Stálá turistická otevírací doba ani pravidelné prohlídky nejsou potvrzeny, proto není jisté, že bude interiér při běžné návštěvě přístupný. Pokud si jej chcete prohlédnout zevnitř, ověřte si možnosti předem u farnosti. I krátká zastávka u kostela však nabízí příležitost poznat místo, v němž se středověká farní historie, barokní obnova a proměny obecního prostoru setkávají v jednom památkovém areálu.