Jeden kostel, dvě oddělené lodě a vedle nich dva odlišně označované chrámy. Tak vypadala minulost dnešního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Cholině, než jeho podobu proměnila novogotická přestavba. Historie stavby je přitom jen částí příběhu: kostel stojí uprostřed rozsáhlejšího areálu, v němž se propojuje sakrální prostor, někdejší hřbitov i farní zázemí.
Dvě lodě pod jednou střechou
První písemná zmínka o cholinském kostele pochází z roku 1326. Před přestavbou v 19. století měl chrám dvě samostatné lodě. Větší byla zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie a říkalo se jí moravský kostel. Menší nesla zasvěcení svaté Anně a označovala se jako německý kostel. Jejich někdejší soužití dává dnešní stavbě nečekaný rozměr: její půdorys připomíná dobu, kdy se v jednom chrámovém celku setkávaly dvě odlišné části.
Při novogotické přestavbě se dispozice změnila přibližně na půdorys latinského kříže. Vznikla jediná loď s příčnou lodí, ale stavební proměna nesmazala vše starší. Zachoval se presbytář, tedy prostor kolem hlavního oltáře, i jeho žebrová klenba, datovaná rokem 1605. Kostel tak spojuje několik stavebních období: středověké počátky, starší úpravy i novogotický vzhled.
Gotická Madona a poutní tradice
S Cholinou je spojena milostná socha Panny Marie Cholinské, známá také jako Assumpta z Choliny. Podle odborného záznamu vznikla po roce 1405 ve vídeňském prostředí. Právě přítomnost této gotické sochy dala místu poutní význam a přitahuje pozornost i dnes. Není to jen detail chrámového vybavení: připomíná dlouhé trvání úcty k Panně Marii a propojuje místní dějiny s uměleckou tvorbou širšího regionu.
K poutím se váže také neklidné období 17. století. Podle uváděných údajů se poutě k soše konaly od roku 1637 a kostel měl být o několik let později, roku 1643, zpustošen švédskými vojsky. Tyto konkrétní letopočty je vhodné ověřovat v památkových či farních pramenech; bezpečnější je vnímat je jako součást tradovaného příběhu o poutním místě, které procházelo obdobími rozkvětu i poškození.
Novogotická proměna se starším jádrem
Dnešní podobu získal kostel při přestavbě v 19. století. Na západní straně se zvedá věž, jejíž jehlancová střecha při této historizující úpravě nahradila starší cibulovou báň. Ta bývala krytá šindelem natíraným načerveno. Rozdíl v siluetě dobře ukazuje, že přestavba nebyla jen úpravou interiéru: proměnila také charakteristický pohled na chrám z okolí.
Přesto nezmizely starší vrstvy, které jsou pro poznávání kostela důležité. Zachovaný presbytář a jeho klenba umožňují číst stavbu jako celek, v němž se vedle sebe dochovaly stopy různých dob. Cholina tak nabízí víc než jeden sloh nebo jednu dataci. Její kostel je výsledkem postupných změn, které reagovaly na potřeby věřících i na dobové představy o podobě chrámu.
Areál, který rámuje život obce
Kostelní areál leží na vyvýšeném místě uprostřed obce. Ohraničuje ho zvlněná zeď s branami; uvnitř se nachází kostel s bývalým hřbitovem a márnicí. Na něj navazuje areál fary s hospodářským dvorem. Nejde tedy o jediný uzavřený provozní celek, ale o dvě samostatné části, které společně utvářejí výrazné historické prostředí Choliny.
Při návštěvě stojí za to vnímat nejen samotnou věž či novogotický obrys chrámu, ale i způsob, jakým stavby a zdi uspořádávají prostor. Brány, schodiště a cesta směrem k faře připomínají, že kostel býval součástí každodenního života obce, nejen cílem poutníků. Cholinští tak uchovávají místo, v němž se potkává architektura, místní paměť i příběh poutní sochy. Aktuální informace o bohoslužbách lze ověřit v arcidiecézním katalogu.