V Drnholci zaujme kostel Nejsvětější Trojice nejen svou polohou nad levým břehem Dyje, ale také podobou, která se vymyká obvyklému obrazu venkovského barokního chrámu. Dvě hranolové věže rámují hlavní průčelí a za ním se rozvíjí jednolodní stavba s odsazeným kněžištěm, boční kaplí a sakristií. Celek působí monumentálně, přestože vznikl pro místní farnost.
Barokní stavba s neobvyklým půdorysem
Projekt kostela připravil roku 1749 architekt František Antonín Grimm. Se stavbou se začalo následující rok a dokončena byla v roce 1757. Základní kámen byl položen 12. května 1750. Náklady nesl Drnholec spolu s Brodem nad Dyjí a Novosedly, přispěla také vrchnost.
Grimmův návrh patří do barokní architektury, v některých řešeních však už naznačuje klasicistní směřování. Půdorys i hmotové uspořádání se odlišují od běžných zvyklostí pozdního baroka ve střední Evropě. Právě spojení výrazného průčelí a přehledně komponované stavby dává kostelu osobitý charakter. Někdy se objevuje označení „francouzský styl z doby Ludvíka XVI.“, časově je však třeba s ním zacházet opatrně: projekt vznikl už roku 1749, tedy dávno před nástupem tohoto panovníka na trůn.
Nový chrám vedle starého kostela
Kostel stojí ve východní části Drnholce, na hraně mírného návrší. Jeho vznik proměnil i podobu místního sakrálního prostoru. Nový chrám vyrostl vedle původního gotického kostela, který byl následně přestavěn na faru. Na jednom místě tak vedle sebe zůstaly dvě stavby s rozdílnými dějinami a funkcemi.
Současný kostel je nemovitou kulturní památkou, ochrana se na něj vztahuje od 3. května 1958. Na konci druhé světové války byl vážně poškozen a v letech 1950–1951 prošel rekonstrukcí. Městys uvádí, že opravy pokračují průběžně.
Obrazy a sochy jako jeden celek
Vnitřní výzdoba propojuje malířskou práci Josefa Winterhaltera staršího se sochařskými díly Ondřeje Schweigela a Reitera. Hlavní oltář doplňuje kopie obrazu Nejsvětější Trojice a dřevěné sochy svatých Cyrila a Metoděje. Na levém bočním oltáři je Winterhalterův obraz Svaté přijímání vysvobozuje duše z očistce, pravý oltář je věnován čtrnácti svatým pomocníkům.
Sochařská výzdoba nekončí u oltářů. V kostele jsou také Reiterovy sochy svatého Vendelína, Notburgy, Floriána a Šebestiána. Doplnila je novější socha Madony a lidová dřevěná řezba Piety sedmibolestné. Vedle sebe tu tak lze vnímat výtvarná díla rozdílného původu, která společně utvářejí podobu interiéru.
Varhany se stopami dějin
Na kůru se nacházejí varhany J. Silberbauera z druhé poloviny 18. století. Mají 22 rejstříků a i jejich vzhled se proměňoval: po napoleonských válkách byly opraveny a jejich skříně ozdobily zlacené akantové rozviliny. V roce 1945 nástroj utrpěl poškození a část píšťal byla odcizena. Varhany tak připomínají nejen hudební tradici kostela, ale také zásahy, které stavba během dějin prodělala.
Kostel Nejsvětější Trojice stojí v ulici Kostelní a slouží místní farnosti. Možnost prohlídky mimo bohoslužby ani přístup na věž nejsou trvale potvrzené, proto je vhodné ověřit je předem. Věž má podle dostupného podkladu 101 schodů; její zpřístupnění se může měnit.