Nový kostel v Mikulášovicích vznikal kolem staršího chrámu. Výsledkem je neobvyklé spojení dvou staveb: pozdně barokní trojlodí protíná loď svého renesančního předchůdce a na východní straně uchovává jeho kapli Panny Marie. Návštěvníka tak zde nečeká jen působivá dominanta města, ale také stavba, v níž se dají číst různé vrstvy místní historie.
Od středověkého kostela k barokní přestavbě
Kostel je v Mikulášovicích doložen už roku 1346. Ještě před ním tu podle městských údajů patrně stávala kaple zasvěcená svatému Mikuláši. Starší kostelík vznikl v letech 1551 až 1555 a na konci 17. století, v letech 1694 až 1695, byl rozšířen.
Současný chrám se začal stavět na místě tohoto renesančního předchůdce. Městské informace uvádějí začátek prací v roce 1743 a slavnostní vysvěcení roku 1751. Národní památkový ústav datuje vznik pozdně barokní stavby do let 1750 až 1751 a jako její autory uvádí Zachariáše a Petra Hoffmanovy. Rozdíl v datech připomíná, že začátek stavby a podoba dokončeného kostela nejsou totéž.
Nový chrám je přibližně 50 metrů dlouhý, 20 metrů široký a 18 metrů vysoký. Trojlodí s presbytářem má klenbu s lunetami. V zachované boční kapli působí odlišně pásy a šestidílná klenba, kterou zdobí štuková barokní žebra. Právě spojení nové stavby se starším prostorem dává kostelu osobitý charakter.
Průčelí, náhrobky a stopy místních rodů
Na průčelí stojí sochy Panny Marie, svatého Jana Evangelisty a svatého Václava. Nad nimi se připomíná erb hrabat ze Salm-Reifferscheidtu. K baroknímu výrazu kostela patří také schodiště se zábradlím a sochařská výzdoba v nikách. Při obcházení stavby stojí za pozornost i náhrobníky na vnějších zdech.
Uvnitř i na kostele se dochovaly staroněmecké náhrobní nápisy. Mezi připomínanými památkami jsou deska Hieronyma ze Sankisch a náhrobek kněze Zachariáše Františka Leopolda Tietze. Nejde jen o dekoraci: nápisy uchovávají jména lidí, jejichž životy a postavení patřily k dějinám Mikulášovic. Kostel tak vedle sakrální funkce působí i jako kamenná kronika zdejší společnosti.
Věž, kterou poznamenal požár
Výraznou součástí panoramatu města je věž vysoká 60 metrů k ochozu. Přístup na něj vede po 178 schodech, takže výstup nabízí možnost vnímat stavbu i její polohu z jiné perspektivy. Dnešní věž ovšem není beze změny původní: při požáru 20. září 1842 byla zničena a obnovy se dočkala až v letech 1862 až 1863.
Požár tak zasáhl jednu z nejviditelnějších částí kostela, který se mezitím stal dominantou Mikulášovic. Při pohledu z okolí je možné sledovat, jak se chrám zvedá nad střed města; stojí na vyvýšenině a jeho věž je dobře rozpoznatelná součást místního obrazu.
Co si všimnout při návštěvě
Turistické informace zmiňují v interiéru bohatě řezaný rokokový oltář a varhany s více než dvěma tisíci píšťalami. Podrobnosti o některých uměleckých dílech, včetně autorství obrazu svatého Mikuláše, se v dostupných údajích různí, proto je lepší nepovažovat je bez dalšího ověření za jisté. Už samotná architektura, kaple staršího kostela a dochované náhrobní nápisy ale nabízejí dost důvodů, proč se při návštěvě nezastavit jen u pohledu na věž.
Kostel leží ve středu Mikulášovic a jeho exteriér lze objevovat zblízka: všimněte si soch, erbu i náhrobků na zdech. Pravidelnou otevírací dobu ani podmínky vstupu do interiéru se nepodařilo spolehlivě doložit, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální možnosti u města nebo farnosti.