V zimě patří štola Johannes především netopýrům. V někdejším dole u osady Zlatý Kopec nacházejí úkryt před chladem, zatímco na podzim se u podzemních prostor odehrává jejich rojení. Pro návštěvníky tak má Johannes dvě tváře: výjimečně zachovalé hornické dílo a citlivé přírodní stanoviště, které potřebuje klid.
Podzemí s hornickou minulostí
Štola leží přibližně osm kilometrů od Božího Daru a její počátky sahají do 16. století. Oblast Zlatého Kopce připomíná více než čtyři sta let dobývání rud. Kromě cínu se tu těžily také železné a měděné rudy, později zinkové a uranové. Stopy po této činnosti zůstaly v okolní krajině i v rozsáhlých podzemních komorách.
Johannes je součástí Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO. Historie dolování tu není oddělena od přírody: prostory vytvořené člověkem dnes poskytují zázemí živočichům, kteří potřebují klidné a vhodné místo k přezimování.
Zimoviště i místo podzimního rojení
Odborníci z CHKO Slavkovský les sledují netopýry ve štole od roku 2009. Záznamy z podzimního a zimního období uvádějí devět druhů. Mezi nejčastěji zaznamenávané patří netopýr velký a Brandtův; mezi dalšími zimujícími druhy jsou netopýr vousatý, řasnatý, severní, vodní a ušatý. Jde o údaje z dosavadních pozorování, nikoli o tvrzení, že se při každém sčítání objeví všechny druhy.
Podzimní rojení, odborně označované jako swarming, je setkávání netopýrů u podzemních prostor. Mohou se tu pářit a některé jedince místo později přiláká i k přezimování. Při rojení u Johannes byly zaznamenány také druhy, které se v podkladech k zimnímu výskytu neuvádějí, například netopýr pestrý a velkouchý. Místní chiropterologické výzkumy zachytily přílety jednotlivců až ze vzdálenosti 150 kilometrů, včetně oblasti Saska.
Právě tato sezónní proměna je dobrým důvodem, proč se podzemí nedá navštěvovat kdykoli. V době, kdy je štola uzavřena kvůli ochraně netopýrů, je třeba respektovat klid zvířat a nevstupovat do ní. O jejím fungování se lze dozvědět při komentované prohlídce v návštěvní sezoně, kdy je vstup organizovaný.
Jak poznat Johannes na vlastní oči
Běžná návštěvní sezona bývá podle města od května do poloviny října. K 9. listopadu 2026 je zveřejněné období prohlídek pro tento rok již ukončeno; termín další sezony je proto vhodné ověřit u provozovatele. Prohlídky vedou náročným důlním prostředím. Doporučuje se teplé oblečení a holínky, další potřebné vybavení včetně helmy se svítilnou se půjčuje. Vstup má také věková a zdravotní omezení.
Na návštěvu je nutná platná rezervace a uhrazená vstupenka; platba na místě podle provozovatele není možná. Odstavná plocha leží zhruba 200 metrů od obslužného domku a od něj pokračuje ke štole strmější cesta, přibližně na patnáct minut chůze. Z Božího Daru se dá ke štole dojít pěšky, trasa měří podle provozovatele 5,5 kilometru.
Krušnohorská krajina nekončí u vchodu
Johannes lze propojit s poznáváním širšího okolí. Naučná stezka štola Johannes měří téměř 27 kilometrů a má čtrnáct zastavení; vede kolem historických rýžovišť cínovce, Zlatého Kopce i Holubích skalek. Celá trasa je hodnocena jako středně náročná a její absolvování zabere přibližně sedm až osm hodin.
Návštěva tak může být víc než pohledem do starého dolu. Ukazuje, jak se hornická činnost propsala do krajiny a jak její podzemní pozůstatky získaly další význam. Nejlepší způsob, jak poznat Johannes a současně respektovat jeho zimní obyvatele, je zvolit prohlídku v otevřené sezoně a mimo ni nechat štolu v klidu.