V kostele svatého Jana Křtitele v Zaječí se potkává pozdně gotické kněžiště, stopy někdejší obrany a přestavba, kterou na začátku 20. století navrhl vídeňský architekt. Dnešní podoba proto není snadno zařaditelná do jediné slohové škatulky. A některé její někdejší ozdoby už návštěvník neuvidí: původní secesní výmalba a vitráže se po poškození na konci druhé světové války neobnovily.
Od středověkého kostela ke stavbě z roku 1913
Kostel stojí na vyvýšeném místě ve východní části Zaječí a výrazně se uplatňuje v okolní krajině. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1222. Původní stavba ze 13. století, patrně dřevěná, se však nedochovala. Nejstarším výrazným prvkem současného kostela je pozdně gotické kněžiště, které podle letopočtu vzniklo roku 1508. Loď přibyla v 17. století.
V roce 1848 kostel zasáhl požár, při němž shořela střecha i věž. Opravy následovaly roku 1860, ale zásadní proměna přišla až v letech 1912–1913. Přestavbu navrhl vídeňský architekt August Kirstein. Na vybavení se podle jeho návrhů podíleli vídeňští umělci a řemeslníci, zatímco vedení stavby měl na starosti Richard Martin ze Zastávky. Právě proto je vedle pozdní gotiky v architektonickém obrazu kostela patrný také historismus a secese.
Secesní podoba, kterou už neuvidíme
Kirsteinova přestavba nespočívala jen ve stavebních úpravách. Patřila k ní také výmalba a vitráže, jež dávaly interiéru secesní ráz. Po jejich poškození na konci druhé světové války se původní výzdoba neobnovila. Současný kostel tak není úplným obrazem toho, jak působil po dokončení prací v roce 1913. Jeho příběh se dá číst i v tom, co se ztratilo.
Starší a novější fáze stavby odlišuje také zdivo. Neomítané plochy ukazují různé materiály, skladbu kamenů i malt, a pomáhají tak rozpoznat, že kostel vznikal postupně. Z pozdně gotického období se dochovalo především kněžiště. K této etapě patří také část původní věže, sakristie v jejím přízemí a válcový tubus schodiště vedoucího do patra věže.
Obranné stopy a podzemí
Zaječský kostel má i méně obvyklou stránku: památkové záznamy zmiňují fortifikační prvky a podzemní chodby pod kostelem a farou. Pozůstatky střílen na schodišťovém tubusu jsou konkrétní stopou, že stavba měla také obranné prvky. Možnost, že areál býval opevněný, se však uvádí jako pravděpodobná. Samotné střílny nedokládají, jak opevnění vypadalo ani jak velký prostor zahrnovalo.
Podzemní chodby přidávají místu další vrstvu tajemství, ale jejich zmínka v památkovém záznamu není důvodem domýšlet si jejich přesnou trasu či účel. Zajímavější je právě rozlišení mezi tím, co lze na stavbě doložit, a tím, co zůstává otevřenou otázkou. Kostel tak není jen přehledem slohů, ale také dokladem toho, jak se o minulosti místa skládá obraz z různě pevných stop.
Památka s aktuálními starostmi
Význam kostela dnes doprovází i otázka jeho stavu. Památkový katalog Národního památkového ústavu uvádí objekt od roku 2025 na Seznamu ohrožených památek a popisuje jeho stav jako havarijní. Záznam upozorňuje na degradaci gotického zdiva a kamenných článků po odstranění omítek. Upozornění na stav je důležité i pro návštěvníka: jde o historickou stavbu, jejíž zachování není samozřejmostí.
Kostel se nachází v ulici Školní. Obec uvádí sobotní bohoslužby, jejich časy se ale podle ročního období liší a před cestou je vhodné je ověřit u farnosti. Z dostupných informací také nelze předpokládat, že je běžně přístupný interiér nebo věž. I při pohledu zvenčí však nabízí čitelný příběh několika staletí: od gotického jádra přes požár a vídeňskou přestavbu až po dnešní úsilí o zachování památky.