Na kostelní věži a průčelí v Malé Skalici jsou ve zdivu zasazené dělové koule. Připomínají prusko-rakouskou válku roku 1866, která se zapsala i do dějin České Skalice. Jen pár kroků od nich čeká jiný, mnohem starší doklad místní minulosti: cínová křtitelnice z roku 1490. Nápis na ní nese jméno Česká Skalice a město ji označuje za nejstarší dochovaný písemný záznam tohoto názvu.
Od středověké kaple k baroknímu kostelu
Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí v Malé Skalici, části České Skalice. Na jeho místě je kaple připomínána už roku 1350. To dokládá dlouhou sakrální tradici místa, neznamená to však samo o sobě, že se v dnešní stavbě dochovalo gotické zdivo.
Současnou podobu získal kostel při barokní přestavbě, dokončené roku 1725. Barokní věž byla postavena už v roce 1715. Přestavbu město spojuje s Annou Viktorií, rozenou Liebštejnskou z Kolovrat. V interiéru patří k výrazným prvkům hlavní oltář, jehož řezbářskou výzdobu vytvořil Severin Stolař z Moravské Třebové v roce 1732. Vedle barokního vybavení tak kostel uchovává i paměť staršího období, které připomíná právě křtitelnice.
Předmět, který zachytil jméno města
Cínová křtitelnice může na první pohled působit nenápadně. Její význam ale přesahuje běžné vybavení kostela: nápis z roku 1490 představuje nejstarší dochovaný písemný doklad jména Česká Skalice, jak uvádí město. Historie místa se tu neukazuje jen ve velkých událostech a přestavbách, ale také v předmětu, který po staletí sloužil při křtech.
Kostel je spojen také se dvěma svatbami rodiny Panklových. Dne 7. srpna 1820 se zde vzali Jan Křtitel Pankl a Marie Magdalena Terezie Novotná, rodiče Boženy Němcové. O sedmnáct let později, 12. září 1837, se v kostele provdala jejich dcera Barunka Panklová za Josefa Němce. Pro návštěvníky, kteří v České Skalici sledují stopy spisovatelčina života, je tak kostel důležitým místem rodinné historie.
Rok 1866 zanechal stopy v omítce i v paměti
Dělové koule na věži a průčelí jsou nejvýraznější připomínkou válečných událostí, které se odehrály v okolí. V kostele jsou také pamětní desky poručíka Alberta rytíře Pithy a kadeta Constantina barona Nádherného z Borotína. Další deska na někdejším hřbitově připomíná vojáky, kteří zemřeli v českoskalickém lazaretu. Dohromady tyto památky ukazují, že válka se neodehrávala jen na bojišti: její důsledky zasáhly i město a místní péči o raněné.
Hřbitov kolem kostela už dnes slouží jako park. Pohřbívat se tu přestalo roku 1863 a hřbitov byl zrušen v roce 1891. Areál si zachoval kamennou ohradní zeď a márnici, doplňují ho barokní sochy svatého Floriána, svatého Jana Nepomuckého a svatého Donáta. V klidném prostředí parku se tak prolíná někdejší pietní místo s veřejným prostorem.
Co ještě hledat v okolí kostela
Pod kostelem jsou dvě hrobky: jedna náleží členům rodu Straků z Nedabylic, druhá Zikmundu Joachimu Šmidlovi, majiteli studnického panství. U bočního vchodu se nachází náhrobek pátera Josefa Myslimíra Ludvíka. Jednotlivé detaily stojí za pozornost při pomalé prohlídce areálu, kde se vedle sebe potkávají církevní, rodinné i vojenské dějiny.
Kostel najdete v Malé Skalici. Parkově upravený bývalý hřbitov je otevřený směrem k hlavní silnici, návštěvní hodiny samotného interiéru se však z dostupných údajů nedají spolehlivě určit. Časy bohoslužeb proto nelze zaměňovat za běžnou turistickou přístupnost. I při pohledu zvenčí ale areál nabízí dost příběhů, které pomohou číst minulost České Skalice v několika vrstvách.